BV-modely s gumovým pohonem
Sharku,
několik mimoběžných (tzn blbých) poznámek k té tvé finské supersonicky létající piksle 😆 .
1/ Byť s minimální praxí, všimnul jsem si, že krabicoidní průřezy trupu(větší rozdíl mezi výškou a šířkou s nezanedbatelným ohledem na délku - čím víc v řezu obdelník a delší závěs), jsou náchylnější na kroucení trupu vlivem kroutícího momentu od natočeného svazku. Ta deformace nemá jen elastický (dočasná) ale i plastický (trvalá deformace) charakter.
(efekt by mohl být, vzhledem k pravé zatáčce, že na plný kotel to točí víc než po vytočení gumy - tedy pokud je dobře vyoseno)
2/ Nezanedbatelným pak může být i rozdílný úhel náběhu na polovinách výškovky vlivem spirálového proudu vzduchu od vrtule (a ten se v průběhu letu, vzhledem k velikosti kroutícího momentu a otáček vrtule mění).
3/ Je-li pak trochu vlhko, může to tvého finského aristokrata trochu rozhodit.
Emil
Emile, říkáš to správně, ale nemáš pravdu. 😀
Trup je bytelný, bytelnější než originál, vzadu diagonály, navíc vzadu nejsou svazky pevně uchyceny.
Zatáčka v motoru je daná vyosením vrtule, když vyosíš ještě SOP, hrozí spirála, proto vykláním VOP, jenže to musíš udělat pořádně a ne to odfláknout jako já. S tím proudem vzduchu je to složitější, na delší debatu.
Vlhko škodí, ale moje éra se nikdy moc nekroutila, viz ,,zrání v šablonách"
Myslím, že nezatočení v kluzu je způsobeno nepřesnostmi při sestavování obou SOP a zřejmě nepříliš pevným přigumičkováním VOP-na to pozor!!!
Přilepím ještě kus překližky jako lože pod odtok VOP.
Bohužel i trup je trošku nepřesný, po vyčištění převodovkou, která se proběhla trupem ještě před potažením už jsem nedosáhl přesné kolmosti bočnic po celé délce a to byl také jeden z problémů při sestavování.
A někdy si ta éra prostě dělají co chtějí!
Na druhou stranu, zatáčka je vždycky ztráta. 😀 😀 😀
Ještě k Ellilovi: všechny části mi vyšly lehčí než u originálu, s výjimkou trupu. Původní provedení se mi pevnostně nezdálo, takže jsem zevnitř do rohů nalepil podélníky 2,5x2,5. Myslím, že to hodně pomohlo tuhosti trupu.
Také převodovka je trochu robustnější, možná zbytečně. Neměl jsem kde získat zkušenosti a informace, speciál FFQ se mi dostal do ruky poněkud pozdě, ale naštěstí dostal, jinak bych neopravil fatální chybu v konstrukci převodovky.
Tohle éro se mi tvarově moc líbí, rozhodně víc, než Ellila 1950, nebo třeba Stark 51, i když tyhle jsou jednodušší a lze je postavit lehčí. Foster 53 je ještě něco jiného, má už sklopku a sklápěcí haksnu místo koleček, už je to tvarama hodně moderní. Mám tu taky plán argentinského (sic!) převoďáka, jenže ten má [color=red:f4b0ed3595]front gear[/color:f4b0ed3595] ,tedy poloviční průřez svazků. Tahle převodovka ovšem maká trochu jinak, nároky na upevnění kol budou vyšší. Ten gumák má pěkné, jednoduché tvary, bohužel podklady nejsou takové, jak bych chtěl, obzvlášť nemám zdokumentovánu výměnu pevné vrtule za sklopku. Ale co, když budu chtít, postavím to, případné protestující nechám vyhrát. 😀
Jsem rád, že nejsem sám s velkým gumákem a doufám,že Tazman1 taky něco spáchá. Velký éra lítaj líp a jsou na obloze vidět! No, a ty Akrony a podobné jsou ještě celkem jednoduché, tos měl Emile šťastnou ruku při výběru. Stavebně náročnější modely se člověku nechce rozbíjet v oranicích a strništích, na to jsem do nich vložil příliš času a energie.
Asi budu muset postavit něco většího,,rozbíjecího" abych nekončil poslední 😀
Chtělo by to jednoduchý model, který za jakéhokoli počasí odlétá 5 min. dvacet metrů nad hlavou a přistává u nohy.
Čau pánové,
copovaný nebo scopovaný svazek, kdo mi má k tomu co říct?
Jak se to vlasně dělá,někdo předtáčí a složí, někdo plete cůpek atd. Tak jak to tedy má být? Máte zkušenost? V Chotěboři měl takovýto svazek Z. Raška na své BV min Fairchild, tak si pohrávám s myšlenkou vyzkoušet toto na své dvacetině 8) aeventuelně třeba i jinde.
Dík Tazi
Ahoj,
zatím studuj tohle: http://www.vintagemodelairplane.com/pages/TipsAndTricks/RubberPrep01.html
víc příště, ALE- já to nedělám, takže v praxi nemám vyzkoušeno.
Tazi,
já tedy s tím copováním nevím. Asi je to při manipulaci na letišti lepší, nicméně, bych viděl jako nevýhodu, že doma si tensvazek hůř prohlídneš a zjistíš případné vady (toť můj subjektivní názor).
Každopádně, někde jsem se dočetl (a nevím kde, každopádně to má svou logiku). Není úplně jedno, v jakém směru a jak je cop udělán. V některých případech si můžeš maximální otáčky ve svazku snížit.
Chlapi, základ copu se natáčí vždy proti směru normálního natáčení, někde mám kreslený návod z Aeromodelleru, ale těch způsobů je víc, nemusí se to dělat jen ze dvou, ale i ze tří, čtyř pramenů. Až to najdu, zkusím popsat, i když je to lepší vidět na vlastní oči.
Jinak jsem dnes zrušil cestu do Týnce na PI ligu kvůli prdelní mlze, nevypravil jsem se ani někam do okolí, neb je zima a vlhko. Za chvíli je drakiáda, ovšem ani letos se lítat nebude, je naprosté bezvětří. Asi alespoň vypustím Cloud Trampa.
Večer sem zkusím něco hodit ohledně copování.
Aeromodeller jsem nenašel, ač jsem vykydal jednu skříň. Mám to sice v hlavě, ale jsem línej to psát.
Jinak jsem včera v naprostu nedrakovém počasí alespoň vypustil Cloud Trampa, skončil na stromě, neštěstí sundatelně.
Dnes jsem vytáhnul Ellilu a pocity dost smíšené.
První let slušný,nejprv mi zatrnulo, když se model po startu postavil na nos, ovšem nenásledovalo očekávané zhoupnutí, ale plynulý stoupavý let do hodně velké výšky, v kluzu éro už trochu zatáčí- vykloněná VOP- ovšem nemůžu čekat, že z takových výšek přistane Ellila padesát metrů ode mně. Seřizovat moc úzkou zatáčku taky nejde, tohle prostě není dvacetina.
Ovšem v kluzu opět model trochu houpal, a začíná mi docházet, že to nepůjde řešit změnou úhlů seřízení, ale chce to něco udělat se svazky.
Druhý let totiž skončil poměrně brzy, a zjistil jsem, že spodní svazek se vůbec nevytočil. 😕 Vzadu se totiž zřejmě dělají uzle, které brání plnému vytočení svazků a mění těžiště. Musím zmenšit ovinutí svazků bavlnkou, asi natáčet vzhůru nohama, tedy nejdřív spodní svazek, ale tak, aby se do něj nemíchal svazek horní. Kola a tedy i rozteč závěsů holt měly být větší.
No, kuchání těch svazků z trupu bylo zážitkem, zauzlované vejcovody jsou proti tomu legrace 😀
Čus páni,
Sharku,začínám mít vážně pocit, že nejsi tak úplně jen dobrý modelář, ale taky šílený vědec-už v Chotěboři jsem nabyl toto podezření(víš, ty prapodivně zkroucené hřídele) no a to Tvé létání s Ellilou-alchymie,alchymie,alchymie 😯
Mimochodem jsem dnes po tom co tu píšeš o Cloud Trampovi vyštrachal Samácký zpravodaj, našel plánek a v zápětí šel ještě na googl a můžu Vám říct,nestíhám se divit jak je tak malé éro populární!!! Ještě chvíli se v tom budu přehrabovat a spíchnu si ho snad taky 😕
Dokopat k tomu Vlastika Šimka, mne,Shark má, Emil myslím dokonce dva,tak to už bychom mohli dát malou Cloud Trampovskou soutěž o nějaký modelářský materiál-třeba pííívo 😆 😆 😆
Tazi,
Ty prapodivně zkroucené hřídele jsou tady: http://www.gryffinaero.com/models/ffpages/tips/rshook/rshook.html
docela to funguje, i když u nás je asi známější Tonda háček. Jde o to, mít je správně vycentrované, ale to se dá zvládnout. Horší bylo navlékání bužírky na již hotový háček. Horká voda a silikonová vazelína byly nezbytné. Pokud to chceš zkusit, doporučuji vzít si kus měděného drátu z kabelu a vyzkoušet princip a způsob ohnutí. Hák musí být ohnut tak, aby do něj guma jakoby zapadla, pokud ho ohneš na druhou stanu, guma bude sklouzávat dolů, ven z háčku. Na každý pád ohýbání těchto skopičin na 2 mm struně je docela legrační záležitost.
Já mám jinak na větších érech většinou cívku, ať už sundavací, nebo napevno. U Ellily to na zadních závěsech nejde, možná jsem to měl udělat na závěsu vrtule, kvůli snadnější manipulaci. Jinak obsluha tohohle éra není o moc větší alchymie než třeba obsluha moderního Wakefielda-kdo nezná, kouká jako blázen, kdo s tím lítá a má to v ruce, ten jenom prostě dělá nacvičené a zautomatizované úkony. Já Ellilu v ruce nemám, na spoustu věcí přicházím až teď, nebylo a není kde se ptát a z čeho čerpat znalosti. Pravda, není to éro do kterého nasypeš tři oka gumy, natočíš a letíš...
CT je príma letec, v sobotu jsem ve spěchu sáhnul po zbytku nějaké gumy, udělal z ní svazek a pak jsem zjistil, že je to asi poslední TAN II, špičková várka, i na půl otáček jevil CT snahu zdrhnout.