Nebojte se NMR!!

Při rozhovorech s modeláři na našich setkáních a soutěžích historických modelů se spalovacím motorem slyším často povzdechy: „Já bych to chtěl také létat, ale nemám motor a nevím co a jak s tím…“. Dnes si povíme o kategorii NMR, která mi přijde jako velmi vhodná pro úvod v motorových kategoriích létaných pod SAMy (všemi). Jedná se o “velké“ NMR – vedle této kategorie existuje kategorie NMR 2,5, která je omezena motory jen do 2,49 cm³ včetně a způsobem startu.

Nejprve stručný “výcuc“ z evropských pravidel. Národní a klubová pravidla jsou shodná, s opravenými některými nepřesnostmi:

V soutěži může startovat jakýkoli motorový model, jehož předloha byla navržena před rokem 1957. Minimální plošné zatížení musí být nejméně 173 g/cm³ (=100 uncí na kubický palec zdvihového objemu motoru). Je povolen jakýkoli motor se žhavící svíčkou s příčným vyplachováním, nebo detonační motor s objemem válců 2,50 až 10,65 cm³ (=0,153 až 0,65 krychlového palce), nebo jakýkoliv motor s jiskřivou svíčkou (zážehový) s objemem válců 2,50 až 20,00 cm³ (=0,153 až 1,20 krychlového palce), vyrobené před rokem 1961. Tlakované palivové nádrže jsou povoleny.  Motory s vyplachováním typu Schnüerle, s vyplachováním typu PDP, s výbrusy typu ABC nebo AAC jsou zakázané. Laděné rezonanční výfuky, nebo výfuky zvyšující výkon, jsou zakázané. Dobu chodu motoru je pro všechny modely kategorie NMR stanoven na 18 sekund.

Modely kategorie NMR startují ze země (ROG), nebo startují z ruky, ale jen když tak rozhodne ředitel soutěže (CD), s platností pro všechny modely v dané kategorii.

Výsledné skóre je součtem časů tří nejlepších letů z celkových čtyř. Letové maximum je stanoveno na 6 minut.

Nejzazší rok vzniku modelu je jasně daný – konec roku 1956. Vznik modelu – datum vydání plánu, nebo také první dostupná zmínka o modelu (účast na soutěžích, fotka v časopisu, atd.)

Minimální zatížení 173 g/1 cm³ zdvihového objemu motoru se dá taky snadno určit (není to PLOŠNÉ zatížení, jak udává nedokonalý překlad z anglického originálu).

Přesný zdvihový objem motoru snadno zjistíš z dobových prospektů, návodů, katalogů, přínosné jsou také stránky http://sceptreflight.com se sbírkou testů modelářských motorů uveřejněných v minulosti v různých světových modelářských časopisech.

Další specifikace motoru je dostatečně jasná – žhavicí motor s příčným vyplachováním je obvykle ten, který má na pístu deflektor (zvláštní výstupek na pístu sloužící k nasměrování proudu směsi proudící do spalovacího prostoru z obvykle jednoho přefukového kanálu). Z textu pravidel tak jak je uveden, ne zcela dostatečně jasně vyplývá, že detonační motor nemusí být s příčným vyplachováním – on totiž takový asi ani nikdy neexistoval! Už vzhledem k deflektoru na pístu, proti kterému by musel být ve válci pohyblivý protipíst s příslušným vybrání pro deflektor. Detonační motor tedy může být s jakýmkoli způsobem vyplachování. Přiznejme si také, že v kubatuře 2,50 – 10,65 cm³ detonačních motorů s datem vzniku do r. 1961 zase tolik nebylo. Motor se zapalováním jiskřivou svíčkou může mít zdvihový objem až do 20,0 cm³ a rovněž už něj nerozhoduje způsob vyplachování, jen rok jeho vzniku. Důležitá je pravidly dovolená možnost tlakování nádrže, což některé motory – a hlavně jejich majitelé – ocení pro zajištění jednoduššího seřízení motoru (a jiným to způsobí starosti J ). A také, především ke žhavící svíčce ohleduplnější, zhasínání roztočeného motoru po vyčerpání 18 s motorového letu přeplavením karburátoru namísto obvyklejšího a jednoduššího zavření paliva. Já osobně ale tlakování nádrže nepoužívám. Model na startu stojí téměř vodorovně na podvozku, po krátkém rozjezdu následuje odlepení a bezprostřední přechod do letu téměř kolmo k zemi směrem nahoru. Zmínka v pravidlech o zákazu motorů s vyplachováním Schnürle, vyplachováním PDP, výbrusech ABC a AAC je skoro zbytečná – patent ing. Schnürleho na vratné vyplachování je sice z doby před 2. světovou válkou, ale do modelářských motorů se hromadně tento systém vyplachování (dodnes nepřekonaný a stále vylepšovaný) dostal až po r. 1960. Vyplachování PDP je vylepšením vratného vyplachování a objevilo se na motorech rakouské značky HP někdy po roce 1975, tedy opět mimo naši dobu. ABC a AAC výbrusy jsou u modelářských motorů záležitostí až od 80. let 20. století. Toto moderní materiálové uspořádáním “vnitřností“ motorů by snad mohlo nastat u některé z replik motorů, ale neobjevuje se.

Doba chodu motoru je 18 s od vzletu, tedy od odlepení od země nebo hození z ruky, neboť i tato možnost – model hodit z ruky – je asi 4 roky v pravidlech nově obsažena. Snad jako reakce na situaci při ME v Belgii 2016, kdy ze zanedbané údržby trávníku na letišti nebylo možno bezpečně odstartovat, a vyžádali jsme si (CZ team) možnost modely házet. Starty ze země jsou ale u této kategorie bezpečnější pro okolí i pro pomocníka. Na základě návrhu České republiky lze při další úpravě Evropských pravidel očekávat návrat výhradně ke startu ze země. Modely bez podvozku budou startovat z rampy, aby se alespoň jedním bodem dotýkaly země, a nebylo je možno nějak urychlit, např. postrčením.

Při soutěži mohou časoměřiči pro určení okamžiku zastavení motoru poslouchat motor, nebo sledovat příslušný ovládací prvek na vysílači.

Zhasínání motoru se obvykle děje přeplavením (model je přes karburátor zahlcen přebytkem paliva) nebo zavřením paliva – např. tzv. pípou, ovládanou servem. Řešením je i RC karburátor, jimž už některé motory z předmětné doby byly vybaveny, pro upoutané modely i první radiáky. Všechny způsoby zhasínání motoru ovšem musí být především spolehlivé – nepodaří-li se zastavit motor, hrozí ulétnutí modelu (ztratí se výšce) nebo jeho rozlámání – to pokud pilot příliš srdnatě páčkuje ve snaze zabránit zmizení modelu ve výšce a letícího na plný plyn (nejen moje osobní zkušenost…).

Navnadil jsi se? Nezbývá, než vybrat model! Lze použít jakýkoliv MOTOROVÝ model, jehož plánek byl zveřejněn tiskem do 31.12.1956. Nebo se musí jednat o model, ke kterému existuje veřejně dostupný důkaz, že do konce roku 1956 létal, i když plán byl tiskem uveřejněn později. Model postav raději v měřítku 1:1. Proč? Blíží se doufám doba, kdy modely na soutěžích RC historiků budou vyžadovány jen v původní velikosti. Případný zvětšený model si obvykle žádá větší motor, aby výsledný celek dával nějaký smysl pro použití na soutěžích. Jenže zatímco kolega elektroletec u svého zvětšeného modelu otočí o pár stránek katalogu výrobce elektromotorů (+ regulátorů, baterek, atd.) dál a vybere si ten správný nadupaný pohon pro svůj model, my musíme nejprve koukat do šuplíku, ve kterém leží motor min. 60 let starý. Je třeba již při výběru modelu a jeho velikosti myslet trochu takticky, aby se model poměrem hmotnost/zdvihový objem motoru co nejvíce blížil hodnotě 173g /1 cm³ dané pravidly. Pravidla nám neurčují, že když na modelu v minulosti byla “pětka“, musí tam být zase. Ne, naše modely jsou řízené rádiem, tak ať je tam klidně “desítka“. Ale tento model pak musí vážit min. 1730 g, což už je na model velikostí původně “na pětku“ velmi vysoká hmotnost. Co nejnižší hmotnost modelu je pravidlem nejen u této kategorie – zbytečně vysoká hmotnost znamená obecně menší dosaženou výšku v motorovém letu a v kluzu zase větší opadání.

Vybírej raději model, který měl podvozek. Z 95% procent budeš na každé soutěži z nařízení ředitele soutěže startovat ze země. Když bude podvozek tzv. “jednokolka“, nevadí. Není nutno (i když pravidla – jejich Obecná část – to umožňují) dávat dvoukolý podvozek místo jednokolého. S obvyklým přebytkem výkonu motoru je rozjezd po zemi otázkou max. 1 – 3 m, pak už se letí. Ve spodní části výškovky jsou někdy opěrky. Ale i bez nich lze odstartovat. Dvoukolý podvozek má větší odpor – a to jednak odpor vzduchu při motorovém i klouzavém letu (aerodynamický), tak především na zemi při startu z travnatého povrchu (valivý odpor). Ani zatahovací podvozek – byl-li jím model vybaven – nemusí být špatná volba, ovšem jen při 100% zvládnutí vzletu a jeho následném zatažení! Start ze tří bodů už nebyl v r. 1956 vyžadován, proto není vyžadován ani u této kategorie.

Stavba modelu je záležitost zvyklostí a postupů každého modeláře. Nemusíme vymýšlet, jak a kam přidělat motor, jak a kam dát nádrž, neboť toto je obvykle uvedeno na každém plánu. Také se vyhněte, mnohdy zbytečnému, dodatečnému dimenzování modelu přidáváním nosníků do křídel, přidávání žeber apod. Model pak neodpovídá obecným soutěžním pravidlům, což je důvodem k diskvalifikaci. Nezaměňuj profil křídla a výškovky za jiný – model znovu neodpovídá stavebním pravidlům pro historické modely. Přínos jiného profilu je sporný, i s ohledem na prakticky dosažitelnou přesnost stavby modelu ze dřeva s papírovým potahem. Motor je výhodnější mít nekapotovaný, pro jednoduchou obsluhu a také čištění modelu a motoru po létání. U původně volného modelu musíme vytvořit pohyblivé kormidlo u výškovky a směrovky. Velikost pohyblivých plošek není třeba přehánět. Náhon kormidel postačí běžnými lanovody s náhonem drátem nebo plastovou duší. Pokud je to možné, udělej odnímací ocasní plochy, nebo alespoň výškovku – výrazně se zjednoduší transport i skladování modelu, neboť především výškovky těchto modelů jsou v poměru k velikosti křídla velké. Měj na paměti, že ocasní plochy se za letu za žádných okolností nesmí nikam pohnout! Následkem je vždy ztráta ovladatelnosti a velká rána! Je vhodné oproti původnímu plánu vyztužit trup před uložením výškovky: Původně volně létající model budeme mnohdy nešetrně řídit při běžícím motoru, a trup se pak silami od kormidel může výrazně kroutit. A často i ukroutit!

Jako nádrž můžeme použít plastovou lahvičku, nebo ji spájíme z plechu. Nádrž může být schovaná v trupu – vypadá to lépe – než nádrž pověšená někde u motoru. Její objem by měl umožňovat dobu chodu motoru max. asi 40 – 60 sekund. Pár sekund zabere spuštění motoru a jeho případné doladění, oběhnutí modelu od motoru za model a jeho odstartování. Po odlepení 18 sekund stoupáme, pak musí být motor zastaven. Když se to náhodou nepodaří, motoru záhy dojde palivo a zhasne sám, tudíž o model nepřijdeme. Pro tuto kategorii nedoporučuji akrobatickou nádrž tzv. s bimbátkem (sací závaží na hadičce používané u akrobatických RC modelů). Otočení modelu na záda při neúspěšném zhasnutí motoru jej může pomoci zastavit. Sací trubičku v nádrži použijeme tedy raději pevnou, vedenou ke dnu nádrže. Motor může být v trupu upevněn stejně jako u původního modelu – na přířezech z tvrdého dřeva (buk, habr, jasan) umístěných v několika přepážkách z překližky, nebo i na komerčně vyráběném motorovém loži přišroubovaném na čelní přepážce trupu. Plastová motorová lože se ovšem v 50. létech ještě moc nevyskytovaly! Motor může být umístěn hlavou nahoru, i když na původním modelu byl třeba invertně. Osa klikového hřídele by ovšem měla být ve stejném místě.

Celý model musí být chráněn před účinky paliva, aby nám chvíli vydržel. Nejagresivnější pro povrch modelu bývá palivo pro motory se žhavící svíčkou. Volba ochranného laku je věcí každého dle jeho zvyklostí. Dlouhá léta jsem s úspěchem nejen pro historiky používal dvousložkový lak Epolex S1300 s příslušným tvrdidlem a ředidlem v lesklé verzi (ovšem ani matná verze na modelu nevypadá špatně). Nanášen byl stříkáním. Lenost, pohodlnost a rychlý + slušný výsledek u několika posledních modelů mě nasměroval na vrchní lak na metalízu ve spreji. Sprej 600 ml stačí na dva nástřiky modelu o rozpětí okolo 1,5 m. Nezapomeň důkladně vylakovat i vnitřek modelu okolo nádrže a různých krytů. Olej a palivo se dostane všude!

Motor – ať zvolíme jakýkoliv – musí být především spolehlivý. Vrtuli pro začátek zvolíme o doporučených rozměrech od výrobce (lze dohledat). Až se s modelem spřátelíš, můžeš zkoušet o něco větší/menší průměr a stoupání vrtule, nebo jinou značku vrtule. Lze samozřejmě použít v současnosti vyráběné vrtule, plastové, kompozitové, tady žádné omezení pravidly vyjma zákazu kovových vrtulí není.

Palivo pro detoňáka použijeme takové, jaké motoru vyhovuje, a se kterým podává maximální výkon. Účelem není nízká spotřeba jako u Texaca, ale jenom co nejvyšší výkon. Pro motor se žhavicí svíčkou to bude směs metylalkoholu a oleje. Jaký to bude olej? Ricinový je ideál, nedávej méně než 20%, klidně 25%. Výhodné je použití trošky nitromethanu. V podílu do 10% nepatrně zvýší výkon, ale hlavně zjednoduší ladění motoru – motor nebude tak citlivý na polohu palivové jehly. Každý nemá možnost míchat si palivo sám, lze využít i komerčně dostupné palivo. Běžně je v současnosti v modelářských prodejnách dostupné palivo anglického výrobce Optifuel pod názvem Optimix. Vzhledem k tomu, že budeme prohánět staříky motory, je třeba volit palivo určené pro modely letadel (označené AIR/HELI). Zde je na výběr i viskozita oleje. Vybírej raději s označením MV (middle viscozity – střední viskozita) určené pro starší a čtyřdobé motory. Množství nitromethanu vyber 5 nebo 10%, víc je už celkem zbytečné a drahé. A do paliva, tak jak je dodáváno, ještě přidej 5% objemových ricínového oleje. Složení oleje v tomto palivu je totiž určeno pro moderní motory s vícekanálovým vratným vyplachováním s výbrusy ABC, které snesou a vyžadují méně mastné palivo, proto určitě přidej ricínový olej. Vyvaruj se používání paliva stejné značky určeného pro auta (CAR) a lodě (BOAT) – palivo obsahuje ještě méně oleje, který má navíc nižší viskozitu (tyto motory točí okolo 30 000 ot./min.). Palivo CAR je (cenově) lákavé tím, že se dodává i v baleních 1 a 2,5 l, zatímco letecké jen v bal. 5 l. Palivo CAR obsahuje také víc nitromethanu (16, 25 a 30%), což je celkem zbytečné.

Motory se zapalováním jiskřivou svíčkou jsou v této kategorii obvykle “krmeny“ stejným palivem jako žhavíci. Jediným požadavkem je vysoký výkon. Nitromethan v tomto případě nemá skoro žádný význam.

Serva v modelu ulož pružně, přes dodané silentbloky. Přijímač i akumulátor je třeba uložit také pružně. Není třeba pokoušet jejich výdrž vibracemi od motoru. Vypínač palubní elektroniky umisťujeme na opačnou stranu než je výfuk motoru a tak, aby nebyl ve stejné výšce vzhledem k ose modelu, jako je výška výfuku. Olej naprskaný ve vypínači totiž obvykle znamená do blízké budoucnosti katastrofu!

Model je dokončen, kormidla fungují a vychylují se na správnou stranu podle páček vysílače? Motor spolehlivě zhasíná? Pak už skoro můžeme jít létat.

Asi nikdo z nových zájemců o kat. NMR nebude úplný začátečník v modelařině, v pilotáži a v historických modelech. Předpokládáme běžné pilotní dovednosti. Jinak jsi značným nebezpečím pro ostatní i sám pro sebe.

Nastavení výchylek nepodceňuj. Model řídíme jen výškovkou a směrovkou. Výchylky výškovky stačí 20° na obě strany, při kormidle přes celé rozpětí výškovky klidně i méně. U směrovky stačí výchylka 30° na každou stranu. Pokud použitý vysílač umožňuje exponenciální výchylky kormidel, využijme je: Je třeba použít menších výchylek tzv. okolo středu, tedy mínusových hodnot. Obvykle stačí -40%.

Dále je třeba zkontrolovat, a případně upravit polohu těžiště. Na původních výkresech nebývá často uvedena. Pro RC model každopádně bude těžiště o kousek víc vepředu než u původního volného modelu. Vyvážení orientačně vyzkoušíme klouznutím modelu bez motoru se zapnutým rádiem. Hází raději pomocník.

Vyosení motoru ponechejte tak jak je na plánu. Především se jedná o sklon motoru k podélné ose modelu. Vyosení motoru do strany také, ale vždy jen vpravo. Pokud je motor na původním plánu vyosen doleva, je to kvůli odlišnému způsobu seřízení pro volný motorový let – pro náš RC model je to nevhodné. Použití vrtulového kužele usnadní startování motoru elektrickým startérem, sníží aerodynamický odpor modelu, případně model dováží. Plastový kužel, popř. plastové motorové lože, ale nemá na historickém modelu co pohledávat – ve své době se nevyskytovaly.

Model nesmí být nijak zkroucený, s výjimkou případných negativů na koncích křídel – pro RC model by měly být stejné na obou stranách.

Před letem (opravdu každým) zkontroluj upevnění křídla a ocasních ploch. Pokud je řešeno v souladu s původní konstrukcí gumou, tak raději dvakrát. Guma pro připevnění musí být kvalitní a nepoškozená. Jen jedna smyčka nebo oko opravdu nestačí! Gumu vážeme ideálně do kříže, nebo alespoň její poslední smyčku. Zabrání to sklouznutí gumy z poutacích kolíků. Křídlo a hlavně ocasní plochy se nikdy za letu nesmí pohnout – vždy to znamená ztrátu ovladatelnosti modelu a ránu.

První motorový let můžeme uskutečnit s větším průměrem vrtule a s jejím menším stoupáním. Při výkonném motoru to napoprvé nebude taková “divočina“. Ale není třeba to přehánět – oproti doporučenému průměru a stoupání vrtule stačí přidat (u průměru) a ubrat (u stoupání) jeden palec rozměru.

Před prvním vzletem vše alespoň třikrát zkontrolujeme. Upevnění křídel a ocasních ploch a motoru, podvozek, smysl a velikost výchylek kormidel, funkčnost zhasínání motoru. Nastartujeme motor, vyladíme jej tak aby běžel především spolehlivě, a model PŘESNĚ PROTI VĚTRU odstartujeme. Pomocník je velmi žádoucí. Buď model hodí (do velikosti modelu na motor okolo 5 cm³ obvykle bez problémů), nebo jej odstartuje ze země. Při startu ze země se model obvykle odlepí po 1 – 3 m rozjezdu sám, popř. mu pomůžeme jemným natažením. U země po odlepení řídíme jemně, ale důrazně. Nenecháme model stoupat kolmo nahoru! Protivítr by mohl model dostat až na záda. Stoupáme maximálně pod úhlem 45° – 75° vůči zemi! Pro první lety není nutné využívat celou dobu motorového letu. Postačí nastoupat pár desítek metrů, zhasnout motor a nechat model klouzat.

Jak převést model z motorového letu do klouzavého, aby nenastalo známé „zhoupnutí“, spojené se ztrátou mnoha metrů výšky? Každý model to má jinak: Někdy postačí po zhasnutí motoru potlačit, někdy je třeba potlačit už před zhasnutím motoru, někdy je lepší při zhasnutí motoru uvést model směrovkou do zatáčky. Každý model to má jinak. Souvisí to s polohou těžiště, délkou trupu, úhly seřízení, výkonu motoru ve vztahu k hmotnosti modelu atd. Přijdeš na to po pár startech, a třeba taky nikdy J.

Klouzavý let z výšky nám názorněji ukáže, zda je vše v pořádku. Mírným přitažením a potlačením pozorujeme chování modelu. Pokud je třeba model neustále tlačit, aby klouzal bez houpání, patrně bude třeba posunout těžiště dopředu. Model může také mít příliš velký úhel seřízení – zkontroluj úhel náběhu křídla a výškovky. A to nejen dle plánu, ale i úhloměrem! Někdy se při překreslování plánů dost „čarovalo“. Pokud je třeba naopak stále tahat, může být model „těžký na hlavu“. Jedním letem skoro nic nezjistíš, jen se zbavíš nervozity z prvního startu. Starty opakuj, se získanou jistotou můžeš namontovat menší vrtuli, vyladit motor na plný výkon, a dál experimentovat třeba i se  stoupáním vrtule. Tak nějak obecně ale platí, že stoupání by nemělo být větší než 2/3 průměru. Pro žhavicí motor okolo 5 cm3 objemu obvykle vyhoví vrtule 9/5-6“, pro „osmičku“ zhruba 10 -11/5-6“, pro „desítku“ pak 11-12/4-8“. Vždy je třeba přihlédnout také ke kondici motoru, rychlosti modelu na motor i v kluzu. Benzíňák a diesel pak obvykle využijí o palec větší průměr.

S modelem je třeba trénovat. A to nejen za ideálního počasí, v bezvětří. Na soutěžích se létá do větru 9 m/s, a klidně i za deště, takže při tréninku létáme občas i v těchto podmínkách. Model může potřebovat při větru dovážit vpředu, vyzkoušej si kolik, odzkoušenou zátěž měj s sebou na soutěži. Kdo je připraven, nebývá vyděšen!

Po létání (a především po prvním spuštění motoru v modelu) zkontroluj všechny dostupné šroubové spoje. Uvolňují se, upadený motor je oceňované zpestření pro pobavení kolegů, vypadnuté servo nebo táhlo znamená konec modelu. Měj s sebou na letišti jako náhradní všechny použité šrouby, matky, podložky, vruty. Časem se všechny budou hodit. Kontroluj palivové hadičky, před začátkem nové sezóny dej preventivně nové. Měj s sebou náhradní žhavicí (popř. jiskrovou) svíčku používanou na tvém motoru, a také klíč na povolení a dotažení. Taky matici či šroub pro dotažení vrtule a k němu klíč či šroubovák. Ideálně po každém letu model a motor otři od oleje (postačí hadr, velmi se osvědčily papírové utěrky). Zaolejovaný model může vyklouznout z rukou při manipulaci před startem, a při spuštěném motoru někdy tato legrace končící na chirurgii.

Taktika soutěžního létání je jednoduchá – 18 s motorového letu obvykle nestačí pro dosažení výšky dostatečné pro nalétání celkových 360 s. Je tedy třeba umět létat v termice, a někdy mít i trochu toho štěstí. V motorovém letu je ideální řídit co nejméně – každý zásah do řízení model zpomaluje. Hlídáme si především úhel stoupání – měl by být jen takový, jaký chci jako pilot. Směr motorového letu by měl být ideálně přímo proti větru (rozjezd a odlepení výhradně), po odlepení modelu už to tak kritické není, ale možná pak někoho na obloze nepříjemně překvapíš. Časoměřič by měl pilotovi hlásit čas motorového letu dle domluvy před startem, obvykle stačí od 12. – 15. sekundy do 18. sekundy, popř. i déle (ale to už znamená nulu za soutěžní let!). Celkový letový čas – postačí informace o každé celé dolétané minutě. Poslední minuta letu před dosažením maxima může být hlášena i po částech. Pro pilota to má dva významy: Může v malé výšce zabojovat o každou sekundu, nebo začít z velké výšky sestup už dlouho před dosažením maxima, aby zbytečně nepřelétával.

Pokud je to možné, zkus si při tréninku letět se svým modelem, když někde blízko tebe “huláká“ jiný spalovací motor. Některé piloty dohání nervozita, když za letu neslyší svůj motor. Na hojně obsazené soutěži je to ale častý případ, proč se tedy na tuto záležitost (psychicky) nepřipravit.

Při soutěži se letí 4 starty, 3 nejlepší se počítají. V posledních 2 – 3 letech je při slušném počasí obvyklé rozlétání, které se letí na stejný motorový čas 18 s, ale bez stanoveného maxima celkové doby letu. Dle dohody soutěžících s pořadatelem se také může zkrátit motorový let, třeba na polovinu, rozlétání se tím většinou dosti zkrátí.

V r. 2021 je kategorie NMR součástí Pohárové soutěže, létané mimo NMR ještě v kat. OTMR-AB, OTMR-C a Classic Texaco. Sestává ze 7 samostatných soutěží v Litomyšli, Třebíči, Mýtě, Havlíčkově Brodu, Jeseníku, Rané u Loun (MČR) a opět Litomyšli. Dle zvláštního postupu zohledňujícího umístění a počet soutěžících na soutěži v té které kategorii jsou každému zúčastněnému přiděleny body. Součet 4 nejlepších bodových výsledků dává pořadí.

Nezkusíš to taky? Přijď zavrčet!

Mirek Dvořáček

Komentář k úvodní fotce: Model pro NMR nemusí být brus z posledního povoleného roku vzniku – Zdeněk Hanáček úspěšně létá s modelem Pedro konstrukce Radoslava Čížka z r. 1945. Model má rozpětí 1700 mm a poháněn je motorem K&B Torpedo .45.  Na posledním Mistrovství Evropy v Itálii 2019 s ním vyhrál zlatou medaili!