Co s tím……
Dlouho jsem váhal, jestli ten článek napsat a uveřejnit nebo to nechat vyhnít a dělat, že mě se to netýká. První verzi jsem napsal už někdy na podzim a byla napsaná, tak jak to cítím a taky dost tvrdě. Skončil v koši počítače a hned jsem koš vysypal, aby mě aby mě to nelákalo ho z koše vytáhnout.
O čem chci vlastně psát. O nešvaru, který se začíná stávat při stavbě a na soutěžích pravidelností. Tím nešvarem je obcházení pravidel.
První kategorie jsou chorobní „vyhrávači“ posedlí vítězstvím udělají pro to všechno a za každou cenu. Stavby modelu podle historických pramenů a dokumentace. Není důvod, na co. Ono to v podstatě bude vypadat tak nějak a to stačí. Že změním profil, který měl na originálu tloušťku 16 procent a více, za nějakých 10, maličkost. Je moc klenuty, tak ho narovnám „To by přece neletělo“. Malá výškovka, se udělá o kousek větší. Váha je mrcha a proto tam nacpu uhlík a sklo. Takových někdy drobných či větších změn se potom najde více. Jistě není potřeba se držet striktně, že tak to bylo, nikdo z nás totiž pořádně neví, jak ten či onen model vypadal v době svého vzniku. Jistě vzniklo několik variant, která je potom ta pravá. Plány modelů a mušky, pokud neudávají míry jsou nepřesné a tak mohlo být všechno jinak než je model nakreslený. Kdyby bylo možno porovnat originální model a model postavený v dnešní době, asi by se všichni divili. Pro zajímavost uvedu příklad. Znáte to, když na soutěži se objeví nový model. Okukuje se, hodnotí a komentuje. Na jeden takový model jsem před časem narazil. Krásně postavený, vyšperkovaný, radost pohledět. Sleduji ho z uctivé vzdálenosti a odposlouchávám komentář majitele pro jiné obdivovatele. „…. jak jsem to stavěl, tak jsem zjistil, že to nepůjde vyvážit bez olova a váha je důležitá. Tak jsem překopal přepážky a křídlo posunul o kousek dozadu, bylo to pořád málo. Tak jsem natáhl trup před křídlem o nějakých 2,5 cm dopředu. Už to bylo dobrý. Při záletu, jsem ale zjistil, že tím jak jsem potáhl křídlo dozadu, nestačí už plocha výškovky a tak jsem ji udělal novou, – větší -. Teď už to lítá bezvadně“. Na metrový model je toho asi dost, nemyslíte. Znechuceně jsem plouživými kroky odkráčel a myslel si své. No a on se tím ještě chválil, jak to krásně občůral k obrazu svému. Když mu to dělá radost!!!!!….
Druhá kategorie a ta je daleko horší „notoričtí podváděči“. Vesele se mu točí vrtule a tváří se, že stoupá v termice. Ostatní se sypou k zemi, jako kdyby závodili, kdo bude spíše dole. Nevím jak lépe to popsat, než svým zážitkem. Na jedné soutěži jsem lítal v kategorii ELOT. Před tím dva maxe a jeden let za zdechlou kočku. Jistě to znáte, čtvrtý let a počasí se dost zhoršuje. Sílí vítr a mraky šednou a tlačí se k zemi. Stojím na startovišti a čekám, že někdo hodí sondu. Ještě jednoho, nebo alespoň dobrý výsledek kolem devíti minut. V tu chvíli vidím, že o kousek dál startuje kolega soupeř, kterému stupně vítězů přirostly k nohám. Startuje, počkám půl minutky a jdu nahoru někam tam kde on. Celou dobu nahoru, žádný náznak stoupáku nebo alespoň klidu, prostě nic, jenom vítr. Končím podle odhadu stejně vysoko jako on, jenom s tím rozdílem, že on za tu půl minutu vyklesal, snad 50 metrů. Zkouším to nalevo napravo, nikde nic. Za tři minuty jsme oba asi ve dvou stovkách. V tu chvíli slyším jeho spřízněného pomocníka a časoměřiče „a tam musíš vydržet sedm minut“. Snažím se držet v prostoru kde on a lítat kolem něj a nic, jenom dolů, jako kdybych vezl cihlu. Na začátku osmé minuty přistávám a dívám se, kde sedí soupeř. Nevidím ho nikde kráčet s modelem, tak se na podivám do míst, kde stál před tím a on se zalomeným krkem řídí svůj model. Zkuste hádat v jaké výšce, no těch 200 metrů má stále. Pro sebe a na svoji adresu si utrousím, „- debile co tam lezeš, když to neumíš“, no neumím!!! A vůbec mi to nevadí. Prostě byl lepší!!!!!!!!
Tak nějak jsem chtěl popsat situace, které se tak nějak v klidu dějí a ono to prochází. Vím, že se na mě teď asi někteří sesypou a budou si říkat, že co rýpu, když nemám důkazy. Budou to asi ale hlavně ti, kterých se to týká, nebo taky ne a budou dělat mrtvého brouka. Jestli jde někomu fakt o tu „hodnotnou výhru“ze soutěže, nebo o ten diplom, či snad jenom ten pocit, nechápu. Ti zainteresovaní, se jistě poznají. A snad pochopí, že ten náš koníček, by nám všem měl přinášet radost a uspokojení v této přiblblé době a ne nevraživost a podezřívání. Vždyť co na tom, že nejsem na bedně, ale udělal jsem si radost tím, že jsem se potkal se stejně praštěnými a postiženými jako jsem já. Co by potom měli říkat ti, kteří se na bednu dostanou jenom někdy, nebo takříkajíc omylem. No a stejně přijedou na další soutěž zase.
Nad všechny tyto činy a napsaná slova vyčnívá hláška Ivana Šebánka z Mělníka.
“Podvádět můžeš, když na to máš žaludek.”
Franta Machač
Bohužel asi budeš mít pravdu. Mohu potvrdit , že jsem se s tím setkal na MČR 2018 v Budkovicích . V cca 300 m měl pomocí funkce motor hold nejmenovaný kolega zapnutý motor v ELOTu a směle točil termiku. I ve 300 m je ten motor slyšet , když jste pod ním a hledáte ulétnutou čtyřstovku a kolem není živá duše. Na mistrovství Slovenska totéž kolega z Maďarska. Pokud se jim zdá , že ovládání plynu pomocí přepínače ( většinou u volně programovatelných vysílačů v systému OPEN-GL ) je vrchol taktiky , budiž jim to přáno. Tak , jako jsme kvůli pár hlupákům zakoupivším svého skvělého drona na ALZE museli registrovat své modely dle nových unijních pravidel , tak budeme muset zrušit kategorii ELOT jako nekontrolovatelnou , kvůli několika nekonečným pitomcům z vlastních řad. Nehovořím o nikom konkrétním .
Zdraví Mirek Částka
Ahoj,
A nejde zavést povinně ALTIS i pro ELOT ? Viditelně zapojený mezi přijímač a regulátor a ověřitelně nastavený na 35s ? Obejít toto opatření už chce moc silný žaludek, ALTIS může být dle pravidel zkontrolován …
Mirek
Myslím, že částečným receptem jsou i hromadné starty. Časoměřič a taky ostatní piloti, kteří už jsou dole, většinou sledují ty, co se ještě drží ve vzduchu a kontrola je větší, než když si nabrnká někdo maxe s kámošem časoměřičem někde na kraji letiště.
Jednoduché a definitivní řešení je samozřejmě jak píše Mirek – osazení letadla “něčím”, co pohlídá, aby podvádět nešlo. Nemusí to být nutně Altis. Po ME v Itálii, kde bylo přibrnkávačů fakt hodně, jsem na popud Slávka vyvinul zařízení na bázi Arduina, které umožňuje kontrolu letu ze záznamu na SD kartě. Stačí jej napojit do příjmače na vidličku s reglem. Lepší řešení je ale již na světě. Momentálně jsem v kontaktu s chlapíkem z Maďarska, který na stejné bázi vyvinul celou novou konkurenci Altisu, za poloviční cenu, bez nutnosti programování počítačem, speciálně pro nás SAM modeláře. Není problém tam dodělat polohu přepínače, kde by zařízení fungovalo pro ELOT. Zeptám se ho, jestli by byl ochoten. Momentálně jsou tam polohy tři. ALOT, Elektrovětroně a elektrogumáky. Je to dělané na maďarské pravidla, elektrogumáky na výškoměr navrhovali jako změnu do pravidel ME, doma už tak lítají. Už mám rozdělaný článek o tomhle výškoměru pro historiky. V něm se rozepíšu více. Technicky je to tedy řešitelné, nejen teoreticky, ale je k dispozici již vyvinuté zařízení. Aby to ale mohlo fungovat, musí se do pravidel doplnit následující věta: “Organizátor soutěže je oprávněn požadovat po soutěžícím instalaci zařízení, které provádí kontrolu letových parametrů dle pravidel kategorie”. Nebo něco v tom smyslu. To bych dal na 4 roky, další roky, jakmile by se lidi, případně jednotlivé SAMy vybavily, bych to dal teprve jako povinnost. Tohle by ale bylo třeba otevřít v diskuzi mezi prezidenty a následně aby to Roberto zapracoval do pravidel. Toho by se musel někdo ujmout.
Pavel