K technickým kontrolám na ME v Ivančicích
V pondělí, v předvečer zahájení mistrovství proběhlo zasedání všech prezidentů (nebo jejich zástupců) všech účastnících se SAMů. To znamená, že na zasedání byla Česká republika zastoupena jak naším klubem SAM 78, tak i SAM 95 a SAM 311. Na zasedání bylo rozhodnuto o výše uvedených kontrolách a současně byla zvolena sportovní komise ve složení: Roberto Grassi (Itálie), Neil Sommerin (Velká Británie), Yves Bourgeois (Belgie), László Török (Maďarsko). Komise pracovala za účasti Fera Swieteho jakožto Europrezidenta SAM a také za účasti Zdeňka Hanáčka coby ředitele soutěže.
Komise v akci: Podklady Lorenza Boccia patřily mezi ty, za které dostávali soutěžící od komise vyhubováno
V průběhu soutěže se ukázalo hned několik věcí:
- komise byla vybrána správně,
- komise byla k soutěžícím veskrze vstřícná a tolerantní, a to bez ohledu na národnost soutěžícího,
- práce komise byla náročnější, než se zřejmě původně předpokládalo.
Inu, nezáviděl jsem jim jejich práci. Soutěžících, kteří měli všechno v pořádku, nebylo zas až tak mnoho. Žádná krvežíznivost se ale nekonala a bylo vidět, že komise soutěžícím pomáhá, seč může.
Trochu konkrétněji:
Velkou dávku tolerance projevili pánové u vítězného modelu Honzy Gerži. Nevím, co ho vedlo k tomu, že ve startovní kartě měl u svého Strato Streaku uvedenu plochu o více než 4 dm2 menší, než jak měl jeho model ve skutečnosti. U Texaca by se to možná ztratilo, ale u SPEED400? Roberto Grassi a Neil Sommerin prokázali značnou dávku gentlemanství, když vzali do rukou kalkulačku a metr, křídla Honzovi přeměřili a spočítali plochu správně. Z opravené hodnoty a skutečné hmotnosti naštěstí plošné zatížení vyšlo dle pravidel. Opačně přilepené plošky na koncích křídel, než jak bylo nakresleno na plánu, byly spíše závěrečnou tečkou pro zasmání, nikoli důvodem k diskvalifikaci (a mohlo být, neboť touto školáckou chybou Honza nedodržel základní obrysy modelu). A tak se večer mohla hrát naše hymna a Honza Gerža je mistrem.
Hořký pohár vypil do dna Mirek Číp v ½ Texacu. Popravdě, když vzala komise do ruky jeho Langostu, rozzářily se jí oči. Bylo vidět, že přepečlivě a přesně postavené Mirkovo éro jim udělalo opravdu radost a i podklady byly obstojné. Studená sprcha nastala u váhy. Ta nejstudenější asi pro samotného Mirka, neboť ten byl přesvědčen, že hmotnost Langosty je v pořádku. Nebyla. A bohužel to ani nebyla odchylka, nad kterou by se dalo přimhouřit oko a vzít ji jen jako chybu měření. Ve snaze pomoci Mirkovi to byl opět Roberto Grassi a Neil Sommerin, kteří provedli mnoho opakovaných vážení, hypnotizujíce displej váhy tak, aby aspoň jednou ukázal to správné číslo. Nestalo se. Snahu komise tak nejlépe vystihuje závěrečný Neilův verdikt: „Bohužel, s tímhle se nedá nic dělat.“ Když se zeptáte samotného Mirka, jestli pocítil nějakou národnostní řevnivost nebo zaujatost, pak vám asi bude muset odpovědět, že ne. Byl to právě jinak obvykle vážný a zamračený Roberto, který opravdu šťastný a plný radosti Mirkovi ze srdce a s omluvou blahopřál po kontrole v kategorii ALOT k bronzové příčce. Přibližně o decimetr menší plocha na Mirkově startovní kartě Langosty v této kategorii pak byla akceptována prostým mávnutím ruky.
V kategorii OTMR A/B nastal smutek hned dvojí. Diskvalifikace postihla nejen Petra Chvátala, ale nepřímo i Štefana Mokráně, z jehož stavebnice byl Petrův FU-BAR postaven. Proběhly vášnivé diskuze, argumentovalo se 5procentní tolerancí. Pravidla ale žádnou takovouto toleranci neznají. Za to, že při stavbě něco uříznete špatně, něco se vám zkroutí, něco vám zkrátka ujede, za to se hlavy netrhaly. Prodloužení zadní části trupu FU-BAR-a už ale bylo moc velké, aby to šlo svést na pouhou nepřesnost stavby. Poté, co opadly prvotní emoce, bavili jsme se následující den ráno se Štefanem. Jestli k odchylce došlo vědomě či ne, to ví jen Štefan, každopádně se k problému postavil jako správné slovačisko a přislíbil postiženým opravu.
Posledním nešťastníkem z českého týmu byl Petr Svoboda. Diskvalifikace jeho modelu v ½ Texacu nebyla způsobena nedostatky samotného modelu, ale sporným rokem jeho vzniku, kdy Petr jím deklarovaný rok nebyl schopen jednoznačně podpořit podklady. Podklady, kterými disponovala komise, pak hovořily v Petrův neprospěch. Diskvalifikace zamrzí o to víc, že při jediném protestu v průběhu soutěže to byly právě jeho materiály, které přesvědčily komisi o roku vzniku Vegy Františka Černého v kategorii ELOT.
O tom, že krajan v komisi nezaručuje snadné proplutí kontrolou, se přesvědčili kolegové z Maďarska. Sám László Török, člen komise, dostal v ALOTu od kolegů pořádný kartáč za velikost kol na svém modelu. O to větší, že by měl jít příkladem. Miniaturní kola Zoltána Wadoviche v téže kategorii už ale byly moc. Obzvláště, když se na kopii původního plánu skvěly řádné balóny, které se prostě nedaly přehlédnout. Zoltán byl vůbec u celého podvozku a přídě kreativní poněkud více, než by se slušelo.
Lanzův Bomber Zoltána Wadoviche už byl na komisi moc
Historičtí modeláři jsou ze své podstaty konzervativní a tato změna je věcí, u které nebylo možno očekávat kladné přijetí. Nesouhlasem ale nelze ospravedlnit nemístné chování. Byl jsem svědkem poměrně nevhodného verbálního útoku na našeho europrezidenta, Fera Swieteho. Útok se týkal právě složení sportovní komise. Zamrzí, že tím nevhodně se chovajícím byl český soutěžící. I náš organizační výbor to od něj „slíznul“. Já jen doufám, že se dotyčný chytil za nos, neboť měl následně možnost poznat samotnou kontrolu na vlastní kůži. Nejen že jí bezproblémově prošel, nedošlo ani na nějaké to „dušení“ a vše proběhlo v přátelské pohodě. Obávám se, že přílišné vstupování do práce sportovní komise, tak jak dotyčný požadoval, mohlo být ve výsledku kontraproduktivní.
Každá novinka potřebuje jistý čas, než se vychytají všechny mouchy. Věřte, že problémy měli nejen tuzemští soutěžící, za nedostatečné podklady dostalo vyčiněno soutěžících spousta, některým jsem podklady pomáhal na poslední chvíli stahovat z Internetu a tisknout. Z čerstva si tedy dovolím několik poznámek, jak se na případnou kontrolu připravit:
- Startovní karta – nepodceňujte prosím údaje o ploše křídla, hmotnosti, plošném zatížení. Je samozřejmé, že může dojít k odchylkám, daných měřením nebo metodou výpočtu. Pokud se ale údaje z karty diametrálně liší od těch, které jsou změřeny při kontrole, může to zavdat důslednější kontrole. Nelze očekávat, že komise bude vždy natolik vstřícná, aby skutečnou plochu křídla počítala místo soutěžícího.
- Model – součástí technické kontroly je i RC vybavení. Kontroluje se především nepřítomnost zakázaných modulů. Určitě prospěje, bude-li konstrukce zajišťovat snadný přístup k elektronické výbavě. Některým soutěžícím to dělalo kupodivu potíže. Snad z rozechvění nad úspěchem, snad z obav z komise, třásla se jim ruka tak, že jsem měl strach, že si svůj model rozbijí. Specifickým případem je kategorie ALOT. Lze očekávat, že pravidla doznají změny. Není totiž v technických možnostech organizátora soutěže, aby pro všechny výrobce výškoměrů, všechny verze jeho produktů a variant firmware zajistil kontrolu vlastními prostředky. Lze tedy očekávat, že tato povinnost se přenese na samotné soutěžící.
- Podklady – s Neilem Sommerinem jsem se měl možnost setkat již několikrát, a to nikoli na soutěžích historických modelů, ale na brněnské Openscale. Nelze očekávat, že my historici co do kvality budeme předkládat stejné podklady jako minimaketáři, nicméně jistá štábní kultura je vždy výhodou. Podklady by měly optimálně obsahovat původní plán nebo jeho kopii. V případě, že je podkladem okótovaná muška, doporučil bych i třeba jen tužkou rozkreslený plán, podle kterého soutěžící model postavil. Problémem totiž je, že byť jsou mušky správně okótované, proporce modelu na mušce nemusí souhlasit s kótami. Při kontrole modelu z čelního, bočního pohledu a pohledu shora může nastat problém. Původní fotka modelu nebo výsledková listina z dobového časopisu pak může být jen bonusem. Euroobal a složka je ve výsledku tou nejzanedbatelnější položkou.
Adam Jakeš
Mistrovství Evropy je za námi, nezbývá než malé hodnocení. K průběhu soutěže toho bohužel mnoho napsat nemůžu, celý šampionát jsem strávil při zpracovávání průběžných a konečných výsledků v přítmí letištní zasedačky nebo jen v její těsné blízkosti. Co ale mohu okomentovat zcela určitě, a co si okomentování rozhodně zaslouží, jsou technické kontroly prvních tří vítězných modelů v každé kategorii. Zejména proto, že se vyrojily různé spekulace a i k několika nepěkným slovům došlo. Měl jsem tu možnost být pasivním divákem práce sportovní komise, neboť technické kontroly probíhaly právě v zasedačce.