Zakladatelé brněnské modelařiny – Jaromír Jančařík

Jaromír Jančařík se narodil ve Vídni a dětství prožil ve Zlatých Moravcích na Slovensku.

První československý prezident T. G. Masaryk měl své letní sídlo v Topolčiankách, kam mu také pravidelně vojenští kurýři letecky doručovali jeho poštu. Startující a přistávající dvouplošník Aero A.12 byl pro mladého a výtvarně nadaného chlapce tak velkou inspirací, že ze dřeva vyřezal model letadla, natřel jej barvami a ten pak byl středem pozornosti leteckého personálu, kterému byl darován.

Také hezky kreslil, se svým učitelem kreslení chodili krajinou a kreslili různé motivy. Jeho obrázky byly tak dobré, že jeden si za 50 Kčs zakoupila známá jeho matky. Tento obnos byl základním kapitálem určeným na zakoupení modelářského materiálu prostřednictvím zásilkového obchodu v Plzni. Zaslaná stavebnice obsahovala špejle, vrtuli, gumu, ložisko, potahový papír a stavební plánek bez jakéhokoliv stavebního návodu a postupu při zalétávání. Jaromír byl samouk a vše postupně sám zvládl. Pouze o poloze těžiště mu snad něco řekli ti piloti z Topolčianek. Tak začala modelářská kariéra nejdříve samouka, později po přestěhování do Brna asi nejúspěšnějšího modeláře z doby těsně před válkou a dva roky po ní.

Jaromírův otec pracoval jako vedoucí záložny ve Zlatých Moravcích. Avšak po roce 1933, když se v Německu dostal k moci Hitler, na Slovensku začali Luďáci štvát proti spoluobčanům české národnosti pod heslem "Čehůni von!”. Rodina se přestěhovala do Brna a otec dva roky marně hledal práci. Byt první kategorie se měnil za horší, ale ani na ten peníze nestačily, nakonec bydleli v pavlačáku v Husovicích.

Jaromír se seznámil s Hemzou – modelářem organizovaným v MLL, zjistil, že vedle kina Scala má pan Vejvoda obchod s modelářskými potřebami. Koupil si nějaký ten materiál, postavil model, zalétal jej a donesl ukázat. Panu Vejvodovi se líbil a vystavil jej ve výloze. Přišli zájemci o plánek, někteří chtěli stavebnici. Jaromír nakreslil plánek a dostal za něj 100 Kčs (což byl tehdy týdenní plat dělníka), polovinu dostal na ruku, druhou polovinu na konto. Pak dělal stavebnice – série po 24 ks. Vyřezával žebra, trupové přepážky a ohýbal bambusové oblouky na konce křídel a kormidel. Za jednu sadu dostal asi 10 Kčs. Celá serie tedy přinesla 120 Kčs na ruku a dalších 120 Kčs na konto. To byly tak slušné peníze, že mohl podporovat maminčin rodinný rozpočet. Stavbou modelů pro majitele obchodu pana Vejvodu si také vydělal prostředky potřebné k úhradě plachtařského výcviku (úspěšně složil zkoušku A i B). Mimo jednodušší modely na prodej ale také stavěl vlastní konstrukce soutěžních modelů, se kterými byl velmi úspěšný. Stavěl hlavně gumáky, ale také motorové. Také postavil několik velkých větroňů. Například Kondora, který při létání na Slatině vynikal výborným klouzavým letem a byl středem obdivu…

Začal studovat na technice. Tehdy před válkou se v Brně létalo s modely na několika místech, jedno z nich bylo v Černých Polích pod kasárnami. Tam se v lednu roku 1939 zajel provětrat  na lyžích, když se tam najednou objevil pán s modelem dvouplošníka potaženým červeným celofánem, který majiteli nechěl létat. Jaromír zjistil, že se jedná o model z jeho stavebnice, váhal, zda se má k autorství přiznat, ale pak tomu pánovi vysvětlil, že model je nutné napřed pečlivě srovnat, vyvážit a seřídit, pak teprve postupně zalétat, jinak že by se takto pokroucený rozbil. Pán se ptal, zda tomu rozumí a co dělá. Jaromír řekl, že je student a také autor oné stavebnice. Tím pánem byl obchodník s obrazy Zdeněk Husička. Hned prohlásil, že si koupil letecký benzinový motorek a na něj si nakreslil model a že by rád tento projekt konzultoval s odborníkem. Doma má volný pokoj, kde ho Jaromír musí naučit modelařit. Celý projekt bylo nutné předělat, nakonec i celou stavbu musel Jaromír předvést, Husička se jen díval a díval se pořádně. Ano, naučil ho to na jediném modelu perfektně, o tom svědčí pozdější Husičkovy světové rekordy i mnohaleté veleúspěšné vedení MVVS, produkujícího ve své době nejvýkonnější detonační motor o obsahu 2,5 ccm na světě a řadu jiných, velmi dobrých modelářských motorů.

Po zavření českých vysokých škol v r. 1939 dělal Jaromír do roku 1942 abiturientský kurz (rozšiřující vzdělání z gymnázia na ůroveň průmyslovky) a modelařil, také zkonstruoval motor, který byl sériově vyráběn. Pak nastoupil do Ostmarky (dnešní Zetor). Tam pracoval v konstrukci vaček vstřikovacích čerpadel pro letecké řadové motory. Pracovní doba byla 12 hodin, připočteme-li cestu pěšky z Husovic do Líšně a zpět, tak zbyl čas jen na jídlo a spánek. Pracovní týden byl šestidenní, ale často byla nařízena i práce v neděli. V té době, kdy za protektorátu modelařilo mnoho letců a plachtařů, Jaromír neměl na modelařinu čas. Vše se změnilo po osvobození, byl mezi těmi, kteří přebírali od rumunské armády letiště Brno-Medlánky. Asi čtvrt roku pracoval u Husičky – technická příprava prvních sériově vyráběných stavebnic.

Pokračování ve studiu na technice nebylo po sedmileté pauze jednoduché, i když tito studenti měli řadu úlev. Zároveň dělal i asistenta profesoru Sekaninovi na katedře letadel, což mimo jiné mělo i tu výhodu, že při studiu dostával plat. Znovu začal pilně modelařit a plachtit.

Úspěch na zemské soutěži 1946 v kategorii gumou poháněných modelů se projevil v nominaci na mezinárodní soutěž v Anglii. První let s dakotou ČSA přes kanál. Čechoslováci tam vyhráli soutěž družstev v motorových modelech se Superantaresy, on tam létal i motoráky (s Husičkovou Bečičkou). Výkony našich gumičkářů tam tehdy sice žádnou díru do světa neudělaly, ale pro Jaromíra to byl velký inspirační zdroj. Hned po příjezdu si postavil nový model wakefielda a na Mistrovství ČSR v Otrokovicích v září 1946 ve větrném počasí zvítězil.

Tento model stavěl také pro Zdeňka Husičku a další modeláři si jej postavili jak s původní jednolistou, tak i dvoulistou vrtulí. Po tom, co se oženil, s modelařinou definitivně skončil. Platové důvody jej vedly k odchodu z funkce asistenta na technice a nástupu do VŽKG (později Hutní projekt Brno), kde pracoval až do penze.

Luboš Koutný

Publikováno se svolením autora.

Fotogalerie Jaromíra Jančaříka

Ing. Jaromír Jančařík patřil ve 40-tých letech k významným osobnostem brněnské modelařiny. Jeho plánky byly publikovány pod hlavičkou Sporting clubu Brno a byly stavěny řadou tehdejších modelářů. Následujícím článkem zahajujeme seriál, který o nestorech brněnské modelařiny sepsal Luboš Koutný.