Zemřel Pavel Lanštiak

Pavel Lanštiak

Narodil se 3. 3. 1925 v Bratislavě. Jeho otec, právník, začínal na východním Slovensku, pak v Bratislavě u Zemského soudu a od r. 1936 jako předseda senátu nejvyššího soudu v Brně.

Pavel začal modelařit sám již v Bratislavě. Jeho první model byl vlastní konstrukce: trup ze čtyř špejlí rozepřených přepážkou z tvrdého papíru, křídla a VOP vždy ze dvou špejlí křížem, systém psaníčko, jako u u hlavy draka, vše potaženo hedvábným papírem, původně prý určeným na balení rohlíků. Tento model nelétal. Ve stejném bloku domů však také naštěstí bydlel Erik Kvasnička a ten pak Pavla přivedl do MLL u Michalské brány a na Vazovou ulici do leteckomodelářské letky MLL, kde se spřátelil s Farským a Gabrielem.

Po přestěhování do Brna ztratil kontakty na modeláře a jen náhodou se u Masarykova studentského domova potkal s modeláři vedenými Josefem Hoškem. Tam se také seznámil s Oldřichem Chloupkem. V té době I. Procházka otevíral svůj známý obchod na České s modelářským oddělením IPRO a Pavel se poprve dostal k balze. Postavil celobalzový IPRO MLL 301. Toto prý byl jeho první gumák, co pořádně létal. Gumáky stavěl i na počátku války, dokud mu stačily staré zásoby materiálu. Pak již jen větroně, protože pořádná guma nebyla. Stavěl také dřevěné nelétající makety. Chodil na Medlánky, pozoroval německé plachtaře a v neděli odpoledne si zalétal s modely. Také chodil létat na Kraví Horu.

Již 2. 5. 1945 byl v partě, která přebírala letiště Medlánky od Rumunské armády. Šel do plachtařského výcviku a ten dokončil již v říjnu 45. Mezitím také vedl kroužek v modelářském odboru. Začal studovat na VUT obor automobily a letadla. V letech 46-47 bezmotorově létal a modelařil, při čemž v r. 1947 vyhrál Zemskou soutěž gumáků v Ostravě a rok na to místní soutěž na Medlánkách. Létá se žlutým wakefieldem JJ 46 – konstrukce Jančaříka. Další stejné modely lišící se jen barvou má autor a Z. Husička. Všichni jsou členy úspěšného klubu Letmo podporovaného Z. Husičkou. Pro Husičkův obchod vyrábí serii asi 140 modelů.

Po únoru 48 ho vyhodili z VUT, protože nevyplnil přihlášku do KSČ, šel na vojnu a byl vyhozen z aspirantské školy k PTP na Kladno, pracoval v hutích. Modelařil s Radkem Čížkem, jezdil s jeho partou na soutěže a 2x si načerno zaletěl na větroni. Po vojně nastoupil do Zetoru a pokračoval v plachtění a modelařině na Medlánkách. V roce 51 vedl kurz pokojáků, vše vyvrcholilo závody v Rotundě na výstavišti, kde vyhrál papíráky, v březnu téhož roku pak vyhrál mikrofilmáky na celostátní v Redutě v Bratislavě. Potom nějaký čas létal jen se starými modely, nové nestavěl a hlavně se věnoval plachtařině. Instruktorské zkoušky si udělal již v listopadu 51 a pak v letech 52-75 školil jako instruktor elementárku a pokračovací výcvik. Od r. 51 také pracoval ve sportovní komisi, organizoval celoroční bodování plachtařů, jako kvalifikaci pro Celostátní plachtařské soutěže.

Spolupracoval na opravách i stavbě větroňů (od r.1954 Démant, Spartak, Standart VT-16, Vážka). Koncem šedesátých let byl vedoucím skupiny oprav větroňů aeroklubu (až 16 orlíků za rok).

Když v r. 1975 přestal aktivně létat, tak to již měl odlétáno 28 typů větroňů. Mezitím stačil postavit několik modelů, většinou později darovaných dětem kolegů.

Pak se věnoval hlavně údržbě techniky a archivu aeroklubu. V letech 85-87 jako penzista byl vedoucím skupiny (polýrem) v akci Z při výstavbě nové budovy Aeroklubu Medlánky. Pomáhal se záchranou větroňů a s jejich opravami do letového stavu (Z-125 Šohaj, Z-130 Kmotr a L-107 Luňák) a do NTM zachránil 9 větroňů.

Od roku 1989 se velice aktivně angažuje v SAM a od té doby postavil 17 Old-timerů. Hlavně ho zajímají gumáci. Provádí restauraci 50 let starých gumáků svých kolegů. Můžete ho potkat na mnoha soutěžích nejen v Brně, pravidelně objíždí jak akce SAM, tak i soutěže P-30, minimaket i pokojáků. Většinou však létá jen pro radost a málo kdy soutěží, i když je hezké počasí. Pořádal řadu soutěží vč. 1. sletu SAM na Medlánkách, pomáhá jako časoměřič na OPENSCALE, Drncově memoriálu i dašich soutěžích. Má obrovský archiv literatury, fotek a výkresů a je ochotný spolehlivým lidem ledasco i zapůjčit. Také má velmi dobře vybavenou dílnu ve sklepě a spoustu nástrojů a přístrojů pro usnadnění modelařiny přímo v bytě. Na svůj věk je neobyčejně čilý a pořád mu to perfektně myslí.

A byl to právě on, kdo přišel s nápadem udělat seriál medailonků zakladatelů modelařiny v Brně. Jen díky Pavlovi jsem měl možnost se seznámit a udělat medailonky se starými matadory Jančaříkem, Farským, Stypou. Pavel stále odmítal dělat ten svůj, protože přece je stále ještě tolik lidí, co musíme udělat před ním…

27. srpna 2009, Lubomír Koutný

ze seriálu Zakladatelé modelařiny v Brně, publikováno se svolením autora

17. ledna 2013 nás ve věku nedožitých osmdesáti osmi let opustil Pavel Lanštiak. Celý svůj život zasvětil létání a celý svůj život zůstal věrný letišti v Medlánkách, které neopustil, ani když odešel na zasloužený odpočinek. Jako modelář byl nejen plodným konstruktérem, ale také kronikářem brněnské modelařiny. Věnujme tichou vzpomínku kolegovi, který odstartoval ke svému poslednímu letu. Následující medailonek sepsal s Pavlem Lanštiakem osobně jeho kamarád, Lubomír Koutný