Soutěž SAM v Příboře 25.7.2026

Letos to bylo už potřetí, co jsme se s Laďou rozhodli uspořádat v Příboře červencovou soutěž historiků. Obava, že jde o prázdninový čas a na soutěž nikdo nepřijede, se vzhledem k věku soutěžících ani letos nevyplnila. Školní prázdniny už holt nemají na naše životy takový vliv jako kdysi.

Když jsem psal reportáž z jarní Příborské soutěže, zamýšlel jsem se nad časovými limity motorového letu v jednotlivých kategoriích. Ohlasy na jejich zkrácení byly kladné, a tak jsme to vyzkoušeli v praxi. Elektrogumáky jsme lítali na 30 vteřin a u ELOTU jsme byli ještě radikálnější – srazili jsme limit na 20 sekund. Oproti standardním pravidlům jsme udělali ještě jednu změnu: v kategorii Retro PM jsme povolili i modely, které v originále nebyly ovládány RC soupravou. Tím se možnost zúčastnit se v této kategorii rozšířila i o modely jako například Širchán. Ještě k pravidlům. Podívejte se jak je definovaný pohon u ELOTu. Cituji: „Pohonná baterie může být tvořena 7 články NiMh nebo dvěma články LiIon/LiPo libovolné kapacity. Baterie musí být opatřená jasně viditelným štítkem od výrobce.“  Nic víc a nic míň. Pokud tedy zapojíte 4 články ve schématu 2S2P (2 sériově a 2 paralelně) je to porušení pravidel, přesto že napětí zůstane stejné jako u 2S.  To jen na okraj, určitě to všichni víte a netýká se vás to. Vím o soutěži kde byl kvůli tomu soutěžící diskvalifikován.

Z jednoho závodu těžko říct, jestli jsou změny doby chodu motoru správné. Jak víme, na letové časy má vliv zejména počasí, cit a někdy i štěstí – trefit se startem do té správné chvíle. V sobotu bylo počasí příjemné,  žádné velké vedro, ale zpočátku, navzdory předpovědi, docela foukalo. Až kolem poledne se na obloze začaly objevovat mráčky, vítr se trochu uklidnil a zalétnout max bylo snazší než ráno. Rozlety nebylo třeba organizovat ani pro ALOT, kde jsme ponechali časy a výšku dle platných pravidel. Ve dvě hodiny bylo dolétáno, s menší prodlevou spočítáno a šlo se na vyhlášení vítězů a na tradiční tombolu.

Tombola je podle mě vynikající věc i z toho důvodu, že na vyhlášení byli přítomni skoro všichni soutěžící. Jedinou výjimkou byl Franta, ale ten měl tak vážné rodinné důvody, že jsme to všichni pochopili. 😊

Někteří závodníci bohužel přijedou ve stylu „já to tam nahážu a jedu dom“. Tenhle nešvar je bohužel velmi rozšířený a podle mě je to vyjádření neúcty nejen k organizátorům, ale i k ostatním kolegům. Představte si situaci, kdy ještě nejste takový modelář, že si z každé soutěže odnesete alespoň dva diplomy. Zadaří se vám a vyhrajete. Vaši soupeři, kterým jste to konečně nandal, už jsou ale dávno někde na gauči u televize. A tak se můžete pochválit doma a na sockách fotkou, kde stojíte vy s diplomem a vedle vás stojí dva virtuální Japonci: jeden se jmenuje Mámtonatyči a druhý Vemtemitoněkdo. Nic moc představa, že? A přitom je to běžné.

Nebýt firmy JETI a perfektního zázemí Příborského letiště, které pro nás připravil Juraj Tinka, tato akce by se nemohla vůbec uskutečnit. Když pak k tomu přidáme klobáskový servis paní Zdenky, musíme všem velmi poděkovat.

Uvidíme, jak se nám s ohledem na legislativu a situaci v SAMech podaří vymyslet další soutěžní sezónu. Snad se znova sejdeme i příští rok a pro pohodu a radost si i zasoutěžíme.

Pavel Skotnica