Letná Nitra na podzim.

Pomalu končí modelářská létací sezóna a tak jsme si s Mirkem Dvořáčkem, Daliborem Špačkem a Michaelem Horsákem řekli, že se podíváme do zahraničí. V Čechách tento víkend nic nebylo a 1.-2.10. se pořádá podzimní Nitra, což zase není tak daleko. Letos kamarádům nepřálo počasí na letní Nitru a tak v neděli po podzimní se létala i letní. Komické je, že tomu dodalo konturu i počasí. V sobotu skoro celý den mraky až na zem a během poledne asi 3 hodiny vytrvalý déšť. Po dešti, se klima umoudřilo a bylo kouzelné létání. V neděli obloha jak ze škatulky, jen nás trápil silný vítr, který chvílemi donutil i rychlé modely couvat. On ten silný vítr trápil kde koho, protože večer v místní restauraci byly k jídlu jen česnekové langoše.

Den první. Příjezd na letiště a velké bloudění. Po telefonování se dozvídáme, že soutěž je na kraji letiště směr Nitra. Museli jsme objet nějaké závodníky s auty, kteří nám celý den vrčeli svými nabušenými motory a jezdili rally mezi kužely po příjezdové dráze. Setkání bylo mezinárodní, kromě nás přijela i skoro celá maďarská špička. Acs, Toth a další jména najdete ve výsledkové listině, honem mi nejdou do hlavy. Po briefingu se mohlo začít létat. Ale s čím, když základny mraků byly ve 250m. Nevydržel jsem to a poslal nahoru Alot Berryloid, s jeho přes 3500mm rozpětím má největší šance být vidět. Sázka se vyplatila a kličkoval jsem skulinami mezi mraky, občas model na pár sekund zmizel v oparu, ale protože bylo skoro bezvětří, stačilo neztratit nervy a počkat si až se zase ukáže. Po mně šli nahoru i další a tak se nebe zaplnilo modely. Vzdoušek to byl excelentní. 3x max a vždy po 10 minutách zbývalo na dokluz skoro 100m výšky. Větší pohodu modelář nezažije.

K poledni začalo pršet a tak schovat modely, klábosit a doufat, že se klima umoudří. Okolo 14. se mraky začali rozpouštět a znova se začalo létat. Vrčely Coxíky, chrochtaly Texaca a cirkus dolňovaly Eloty s jejich výkonnými motory. Smůlu měl mistr mistrů Acs, když mu model neřízeně zmizel do vesnice. Než stačili zorganizovat pátrací výpravu, tak přijela na letiště místní policie a přišel velice nepříjemný okamžik. Maďarovo letadlo ve vesnici poškodilo střechu domu a majitel požadoval 200 Euro na opravu. Přijít o model a ještě toto. Co se dalo dělat. Čas utekl jako voda a po 16,30 došlo na rozlety. V Elot jsem se rozlétal s Laco Učnajem a bohužel pro mě, letos podruhé a zase podle stejného rozvrhu. Prvních deset minut jsem byl výš a před koncem Laco využil znalosti místních podmínek a překlouzal mě. Gratuluji! Míra Dvořáčku vyhrál 1/2A Texaco a i nějaké další medaile byly. To také najdete ve výsledkové listině.

Ubytování na letišti. Sparťanské podmínky, ale jednu noc člověk vydrží. Neděle krásné nebe, ale silný vítr. Opět začínám Alotem, ale už bez štěstíčka a tak končím hluboko v poli poražených. V Elotu klasika a čekání na rozlet. V 1/2A Texaco se mi snad poprvé v životě docela dařilo nebo druhým nedařilo a tak z toho byla placka. Velké nervy byly starty Texaca, kde jsem musel Mírovi házet Airborna z ruky, pro vysokou trávu to bylo dovoleno. Airborn jsou vlastně jen špejle a papír, tak jsem Mírovi v silném větru tak křečovitě držel model, že má z trupu slušné řešeto. Nepříjemnou chvíli zažil Dalibor, když si odnesl 3. místo v Alot, aby se za chvíli dozvěděl, že se stala chyba a že musí placku vrátit. Stane se, ale nepotěší to.
Rozloučit se s kamarády a vyrazit k domovu. Čekalo nás dost kilometrů na to, abychom šlápli na plyn.
Kamarádi na Slovensku, děkujeme za krásný víkend, za dobře vedenou soutěž a za milé přijetí!
Letu zdar
Sláva Štorek

Zameškaná letná Nitra nedeľa 02.10.2022.pdf