Jak jsem NEzačal lítat větroně
minipovídka
Před časem vyšly propozice SAM 95 k pořádání mistrovství ČR a jedna z vypsaných kategorií se prvně objevili retrovětroně. Větroně neumím, nelétám, za to vlastním řadu let krásného LIONA. Legendární větroň z dnešního pohledu větrůněk.
Dostal jsem ho darem od kamaráda Karla Svobody. Jednou ho prohnal na svahu v Řetové u Ústí Nad Orlicí a od té doby na něj sedá prach.
Místo abych si ozkoušel, jak se vlastně vleká, hned jsem se drze přihlásil do soutěže. Až poté jsem vyhrabal gumu z Hobbykingu, která se mi válela 10 let v šuplíku, nastavil vlascem a jde se na to. Podle předpovědi fouká JV vítr, což není super, ale nějak si poradím. Přijedu na letiště a ono fouká od severu. Co se dá dělat, je to kolmo na plochu a tak jsem natáhl gumicuk do čerstvě posekaného obilí. Snad ho strniště nezničí.
Natáhnu trochu gumu a pustím model, nastoupal asi 40 metrů a pomalu velkým obloukem jsem si ho přivedl k noze. Hm, 2 minuty letu asi není o vítězství. Natáhnu o něco víc a model se dostal asi do 60 metrů a hned do stoupáku, paráda, v okamžiku byl snad ve 100m. Po chvilce bylo po radosti, zdvih se rozpadl a model najednou letěl jako by neměl křídla. 4 minuty dobý, ale chci víc.
Než jsem se připravil, otočil se vítr na západní. Dojít pro konec gumy, přetáhnout gumicuk a změnit stanoviště. Tentokrát to pořádně natáhnu! Tak jo, až jsem přetrhl gumu.
Znova dojít nakonec, navázat gumu a další start, výška dobrá, čas mizerný.
Tím jsem skončil s létáním s větroni. Krokoměr mi napočítal 7000 kroků, asi 2 hodiny v pytli a čas ve vzduchu se nevešel celkem ani do 10-ti minut. Teď mi vrtá hlavou, jestli větroně létají modeláři nebo jestli to není nějaká odnož československých turistů, kteří se stydí za svoji vášeň v procházkách, tak si jako kamufláž berou s sebou modely.
Byl jsem z toho tak rozložený, že jsem ani nepořídil foto mého Lionka. Počkám si na další vrstvu prachu. Tentokrát bude hodně silná.
Sláva Štorek
Pozn. redakce: Díky Slávovi a jeho literárnímu minidílku jsem si nostalgicky vzpomenul na svého Liona, kterého jsem postavil zhruba, no sakra toto letí, před asi 40 lety. Ovládání Marskou, místo serva relátko. Neměl moc rád vítr, a tak s tím jednokanálem jej dostat proti větru zpět se ne vždy dařilo, takže jsem toho taky nachodil více než nalítal 🙂
Tento dnes již legendární model konstruktéra Ladislava Haškovce vyšel v dubnovém Modeláři v roce 1973 a jako plánek řady Modelář pod číslem 54s. Na RCmanii najdete o tomto modelu a jeho stavbě rozsáhlou diskuzi i kontakt na výrobce frézovaných dílů.