Vzpomínky na Pana Modeláře
Rozloučení
Chtěl bych napsat poslední rozloučení s kamarádem, modelářem Zdeňkem Raškou. Ač malý postavou nás všechny převyšoval snad ve všem co mě napadne.
Tichý, skromný a ochotný každému poradit nebo pomoci. Byl jeden z nejlepších kresličů klasické doby, kdy vše vznikalo na papíře a pak se kopírovalo. Vynikající stavitel letadel, dobrý pilot se správným odhadem “kdy to tam bude”. Nebyli jsme kamarádi od pradávna. Pana Rašku jsem osobně poznal až v roce 2014 a hned si všiml, že jsem modelářské nedochůdče a tak mi tu poradil, občas obdaroval nějakým plánkem jednoduchého a dobře létajícího letadla nebo vysvětlil, proč se to u historiků dělá právě tak. Každý telefonát byl pro mne zážitkem. Návštěv u pana Zdeňka moc nebylo, ale jsem hrdý na to, že po poslední návštěvě mi poslal doplněnou knihu Konstrukce modelů Bronislava Sokolíčka. Budu ji opatrovat, jak oko v hlavě.
Moje úcta k panu Zdeňkovi byla tak hluboká, že ač si piloti tykají, tak Zdeněk mi tykal a já jemu vykal. Nenašel jsem odvahu být osobní k legendě. Také se vzorně staral o nemocnou manželku, ač jeho zdraví také nebylo dobré.
Z mého pohledu má obří zásluhu na nespočitatelném množství vychovaných malých modelářů. Není důležité, že se v dospělosti tomuto koníčku nakonec vždy věnuje jen zlomek odchovanců. Důležité jsou návyky, které dítě dostane výchovou v kroužku, smysl pro čestné zápolení při soutěžích. Cílevědomost se kterou musíte dokončit práci a žádný krok neodbýt, jinak je místo díla zmetek. To vše vštěpoval dětem. Slova chvály by mohla být na několik stran, ale já chtěl napsat jen pár řádek.
Zdeňku, pluj si na svém obláčku v nebi a pozoruj naše snažení shora. Snad Tě občas potěšíme.
Sláva Štorek
Dovolím si trochu zavzpomínat
Psalo se jaro 1991 a na letišti v Mikulovicích byla první soutěž volných historických modelů. Zde jsem se poprvé setkal se Zdeňkem Raškou a jeho synem Vlastíkem. Tehdy jako osmnáctiletý modelářský elév jsem netušil, jak Zdeněk ovlivní můj modelářský život. Na tuto soutěž jsem si postavil model Severák od Moučky. V té době se historickým modelům věnoval i můj mladší bratr Zbyněk. Ten měl model Žralok od Přemysla Kynčla. Byli jsme těžcí samouci, kteří neměli dostatek balzy a dalšího potřebného materiálu a podle toho naše modely vypadaly.
Podruhé jsme se s ním setkali za pár měsíců na prvním celostátním setkání SAM 78 v Medlánkách. Na setkání jsme si postavili nové modely. Samozřejmě jak to bývá u nezkušených modelářů letový projev nic moc. Zdeněk za námi přišel a říká: ,, Kluci, vy tak krásně stavíte, ale vám to vůbec nelétá.“ Řekli jsme mu, že nevíme co s tím máme udělat, aby to létalo lépe. Neváhal a poradil nám jak na to. Po nějaké době nám přišel od Zdeňka balíček s drobným modelářským materiálem, který jsme v té době neměli. Od té doby byl pro nás něco jako modelářský pánbůh. Obdivovali jsme jeho modely, ptali se na různé věci a sondovali co a jak a hlavně sledovali jak to dělá. Moje píle a Zdeňkovy rady mi hodně pomohly v modelářském životě a hlavně mě doprovází dodnes.
Zdeňku moc děkuji, za to co jsi mi dal a věta: Kluci, vy tak krásně stavíte, ale vám to vůbec nelétá, mi zní v uších dodnes.
Zdeněk Hanáček
Kniha ke stažení
Do roku 1952 jsem si záznamy nevedl, ale podle starých ceníků jsem si osvěžil typy které jsem stavěl. Také při probírání archívů starých plánků se mi vybavily modely, které jsem měl postavené. Teprve až v učení jsem začal poctivě zapisovat každý model s dalšími údaji o stavbě i létání. Nejvíce to bylo házedel s různými druhy vystřelovadel pro mládež, pár “oříšků”, minimaket na gumu či motor CO2, větroňů A1,A2,A3 i historických B1, B2, samokřídla a volné modely historiků. Z poslední doby pak řady RC-E polomaket na elektropohon. Na konci toho počítání mě až zamrazilo v zádech, je to nepředstavitelných 897…
