Jak jsme vyrazili do Belgie a užili si ji
Účast českého týmu na 14. ME se domlouval už konce minulého roku. Petr Chvátal, Sláva Štorek a Petr Svoboda pojedou svými auty s manželkami. Já jsem byl domluvený s Mírou Dvořáčkem, že bychom jeli společně.
V květnu se konala soutěž v Litomyšli, kde jsme se bavili co a jak. Oslovili jsme Zdeňka Sýkoru, jestli nechce také vyrazit. Odpověděl: „Já bych jel, ale sám nepojedu. Zkusím domluvit karavan a uvidí se.“ Karavan se zajistit podařilo. Posádku nakonec tvořil: Zdeněk a David Sýkorovi, Zdeněk Hanáček, Míra Dvořáček a Pavel Bárta.
Pro mě osobně výlet do Belgie začal v pátek 24.6. cestou do Žatčan k Sýkorovým. V sobotu v 7:00 hodin jsme vyrazili do Třebíče naložit zbytek osazenstva karavanu. Před devátou hodinou vyrážíme do Belgie.
Cesta ubíhala bez problému, až na samotné finále. V Belgii uzavřou cestu a označením objížďky se už zkrátka nezatěžují. Nakonec jsme jednu uzávěru ignorovali, projeli pár typických Belgických vesnic a do cíle v Cerfontaine jsme dorazili v 21.45 hod.. Cestou jsme, kromě měnící se krajiny, sledovali i cenu nafty. Jaké bylo zjištění, že nafta v zahraničí je levnější než u nás.
Když jsme opouštěli Čechy, ukazoval teploměr 31oC. V Belgii nás uvítalo chladné a větrné počasí, z karavanu jsme vylezli jen v kraťasech a tričku, bylo to nemilé uvítání. Dalším „špekem“ byl kemp. Vysekaný obdélník v půlmetrové trávě. Posečenou trávu z dost promáčeného povrchu jsme si museli poklidit sami. A všude spousta slimáků. Aspoň že v kempu byla taková ta plastová kadibudka. Absenci sprch vyřešili organizátoři až v úterý, ještě že náš karavan měl tento civilizační výdobytek ve standardní výbavě.
Neděle byla na rozkoukání a registraci. Sledovali jsme počasí. Foukalo kolmo na dráhu a poměrně silně, což vydrželo po celou dobu ME (od 3 do 9 m/s). Což bylo naprosto nevhodné, protože směr větru byl přes les přiléhající k letišti. Nad ním tak vznikalo nepříjemné zavíření. A teplota – no žádná sláva. Jen občas se pokusila atakovat hodnotu 18oC. Jediné, co se měnilo dosti dynamicky, byla oblačnost, od polojasna až po zataženo, a intenzita deště.
Ten, kdo neměl gumové holinky a teplé a dešti odolné oblečení, trpěl. Po předchozích zkušenostech z ME v maďarském Jakabszállási jsem byl na podobnou eventualitu důkladně vybaven.
Ve večerních hodinách zasedal Euro comitee, v němž zastupuji Českou republiku. Hlavní a jediný bod jednání se týkal změn v pravidlech. O něm bude samostatný článek.
Pondělní ráno nás uvítalo deštěm a nízkou oblačností. V deset hodin bylo slavnostní zahájení a brífink ve vestibulu letiště. Kvůli neletovému počasí byl další brífink svolán na čtrnáctou hodinu. Bylo zahájeno létání v kategoriích OTVR a AB OTMR. Soutěžní lety probíhaly mezi dešťovými přeháňkami. Bylo to náročné. Nutnou podmínkou byl v beztermickém počasí zvládnout vzlet co nejlépe, maximálně využít klouzavosti a vyhnout se silnějším závanům větru, které modely snášely tak, že nebylo možno přistát v prostoru letiště. Kategorie AB OTMR byla pro naše barvy velice úspěšná. První místo Pavel Bárta, druhý Petr Chvátal, třetí Zdeněk Hanáček.
Úterý, probouzíme se do rána, kdy překvapivě neprší a oblačnost dává tušit, že by mohla být pod vrstvou výškové oblačnosti i nějaká termika. Brífink byl stanoven na osm hodin, ale to teprve přijížděli pořadatelé a tak nastalo malé zdržení. Létaly se kategorie 1/2 A Texaco, ELOT a NMR 2,5. České barvy měly obsazení ve všech kategoriích, ale nedařilo se podle našich představ. Byl to boj s počasím a technikou. Některé modely skončily mimo vytýčený prostor pro přistání, některé zlomením křídel za letu v důsledku silného větru. Tento scénář se opakoval i další dny ME.
Středa, počasí se opakuje, navzdory předpovědi, která slibovala počasí ještě horší. České barvy létají kategorie NMR a Electrorubber. Kategorie Speed 400 je bez naší účasti. Soutěžní lety jsou stejný zápas s větrem jako v úterý. Hlavně kategorie Electrorubber má problémy, udržet se proti větru a nad letištěm bylo velmi náročné. To poznal na vlastní kůži i Petr Svoboda s Vegou 3, měl však velké štěstí. Model mu přinesl na letiště obyvatel nedaleké vesnice, do které model spadl. Nejlépe se s těmito podmínkami nakonec poprali Petr Svoboda se svým druhým modelem a Pavel Bárta.Ti jediní se dostali v Electrorubberech do rozletu, kde byl úspěšnější Petr. Pavel Bárta si v NMR stříbrnou příčku zopakoval, třetí místo v této kategorii vylétal Sláva Štorek.
V Poslední den ME jsme měli obsazení ve všech kategoriích. Počasí bylo poznamenáno velkou oblačností s malou výškou základny mraků. Poslední dvě hodiny pak propršelo. Na nízkou oblačnost doplatil favorit kategorie Texaco József Ács s Nimbusem. Vlétl do nízké oblačnosti, při snaze z ní vyletět poškodil model, který v ploché vývrtce padal k zemi až za vzdálený les za letištěm. Zdeněk Sýkora se svým Flamingem trefil dobrý interval a jedním jediným letem vylétal druhé místo. Ostatní z českého týmu na stupně vítězů nedosáhli.
Závěrečné vyhlášení výsledků proběhlo ve vestibulu letiště, venku řádil přívalový déšť, který letošní ME uzavřel. Pavel Bárta byl vyhlášen jako nejúspěšnější účastník ME. Měl na kontě jedno první a dvě druhé umístění. Velká gratulace. Nejúspěšnějším týmem ME se pak stali kolegové z Maďarska.
Jak zhodnotit ME? Z pohledu létání si myslím, že jsme reprezentovali velice dobře. A co se týče z pohledu organizace? Bylo vidět, že podobnou akci dělali Belgičané ze SAM 2010 poprvé, chyběla určitá dávka organizovanosti a rozhodnosti. Zpracování výsledků pak byla kapitola sama pro sebe. Nedostatky obsluhy v ovládání programu MS Excel a zapisování samotných letů si vyžádaly opakované vyhlášení ve dvou kategoriích. Přesto na mě Belgičané působili jako velice příjemní a veselí lidé. Velké díky patří místnímu barmanovi, který ochotně přijel traktorem vyprostit nejen náš karavan, ale i všechny ostatní, kteří uvízli v rozmáčeném kempu.
Odjížděli jsme plni zážitků ze země, kde je sídlo Evropské unie s pocitem, že není všechno zlato, co se třpytí, že u nás něco funguje jinak a to je myslím dobře. To prostě byla Belgie.
Takže příští rok na Slovensku. Letiště Slávnica u Dubnice již známe a pokud lze očekávat od kolegů ze SAM 119 nějaká překvapení, tak jistě jen příjemná.
Zdeněk Hanáček
president SAM 78
Zážitky ze 14. ME SAM RC v belgickém Cerfontaine sepsal náš prezident, Zdeněk Hanáček.