Jedno velké vítězství a gumička za 50 dolarů

Když poměrně mladý Jirka Kalina měl vážné zdravotní problémy s ledvinami, špatně to psychicky snášel, měl obavy zda bude moci dále modelařit a běhat po letišti, tak jej Eda Chlubný nalákal na pokojáky. Pak se konalo Mistrovství světa F1D v maďarském Debrecéně. Eda říkal „ Náš československý rekord byl 16 minut a my jsme byli zvědaví jak ti Američané létají těch 40 minut. Vůbec jsme si neuvědomili, že ten Debrecén má universitní halu ani ne poloviční výšky jako jsou hangáry na vzducholodě v americkém Lakehurstu. Koukali jsme vyjeveně na jejich modely, obdivovali nízké váhy jednotlivých dílů, koupili speciální kvalitní balzu MICRODYNE a dostali dokonce i hotový trup“. Na Mistrovství světa v Římě pak již československé modely byly nejlehčí a naši hoši to tam vyhráli v družstvech, když Kalinu na druhé místo v jednotlivcích až posledním letem odsunul Američan Richmond.

Další MS 1970 se létalo v rumunském Slanicu. Naši to tam již znali z dřívější účasti na mezinárodní soutěži. Podmínky jsou tam naprosto specifické a kdo tomu nepřízpůsobí své modely, tak ten zde nemá šanci na úspěch. Není to jen obrovská výška haly (75m), studený vzduch u podlahy (asi 50C) průvan ve výšce cca 25 m, který je nutné překonat strmým stoupavým letem a relativně teplo u stropu, kde gumička chytne druhý dech a je tam třeba létat, co možná nejdéle. Velkým problémem je také vysoká relativní vlhkost vzduchu (přes 90%) a z toho plynoucí potřeba nitrolakem přelakovat v kostře celý model, především pak vrtuli, aby neztrácela vlhkem pevnost. Ovšem mimo tyto objektivní podmínky mohou mít na výsledek vliv i subjektivní vlivy o kterých se v reportážích obvykle nepíše, Takže si dovolím po mnoha letech publikovat velmi pikantní informaci  tak, jak jsem ji slyšel vyprávět jedním z účastníků Edou Chlubným.

Američané do Slanicu přijeli velmi sebevědomí a stále zdůrazňovali špičkové kvality modelů Jima Richmonda, držitele nového světového rekordu v této kategorii. Jaksi zapomínali, že jeho rekord byl letěn v naprosto odlišných podmínkách (v teplém klidném vzduchu hangáru, čemuž odpovídaly jeho modely s velmi dlouhým motorstickem, počátkem letu, kdy model visí za vrtuli jako helikoptéra, nestoupá a velmi zatížená vrtule se sama nastaví na velké stoupání, točí velmi pomalu a šetří obrátky gumy). Realita Slanicu byla tvrdá. Američané nakonec zkracovali motorticky svých pokojáků, aby je odlehčili a dosáhli vyšší stoupavosti nutné k proražení turbulence a nastoupání těsně pod strop. Čechoslováci létali výborně jako družstvo a od prvního letu soutěže byl v čele Jirka Kalina. Ten však měl obavy z výkonů Jima Richmonda, který se v průběhu soutěže soutěže velmi zlepšil. Jeho z počátku nestabilní éro letu riskantně lovilo termiku kolem světel dole u stěn haly a tam letělo neuvěřitelný čas, při dalším letu prorazilo turbulenci, nastoupalo velkou výšku a velmi pomalu sestupovalo, pouze náraz na stěnu a následná značná ztráta výšky zabránily letět rekordní čas kolem čtyřiceti minut.  I tak výsledný čas byl výborný. Američané hned říkali, že Jim tento výkon v pátém letu zopakuje, nebo ještě vylepší, pak však všichni začali šmejdit po podlaze a něco hledat. Nakonec přiznali, že hledají gumičku z Jimova modelu. Eda Chlubný jim říkal ať neblbnou, že jim dá svoji. Oni odmítli  a tvrdili, že ta gumička má cenu USD 50 (rozuměj cenu gumy, kterou musel koupit, aby vybral tu nejlepší, nařezal příslušné průřezy atd). Nakonec nic nenašli, ani nemohli, protože tu gumičku měl již dávno ve své kapse Karol Rybecký.

Jirka Kalina měl již výborně odletěný i svůj pátý let, byl na čele soutěže s výrazným náskokem a překonat jej mohl již jen Richmond. Ten narychlo zaběhl novou gumičku téměř stejných parametrů jako byla ta ztracená. Dobře si spočítal, že na překonání Kaliny musí natočit alespoň tolik, co měl točeno v předchozím letu. Natočil však „pro jistotu ještě více“. Ještě před startem Američané rozhlašovali, že to bude rekordní let a Jim bude Championem. Jirka Kalina byl nervozní a říkal : „On mne snad opravdu přeletí !“  Karol jej uklidňoval a prorokoval : Jen se dobře se dívej jak to posere !“ A byl tu start. Éro nahrbené obrovským tahem a momentem nové gumy, narvané na doraz se vlní, asi dvacet vteřin prudce stoupá a pak exploduje . Konec !!!   Nakonec i šestý Jimův let konaný ve stresu a snaze o maximální možný výkon skončil podobně – zničením modelu. Výrazné vítězství Jiřího Kaliny v jednotlivcích a československého družstva již nikdo neohrozil.

Luboš Koutný

V souvislosti s reportáží z 5. ročníku Memoriálu Karola Rybeckého se vzpomínkou z pera Dušana Sedlára jsme dostali ještě jednu tentokráte od Luboše Koutného.