11. mistrovství Slovenské republiky historických modelů – Očová
Předchozí věty rozhodně neberte jen jako pouhou zdvořilost, organizátoři soutěže pod taktovkou Fera Swieteho, prezidenta SAM 119, si poděkování rozhodně zaslouží. Zkrátka, stejně jako v předchozích letech, první srpnový víkend v kalendáři jsem měl, stejně jako mí kolegové, pěkně červeně zakroužkovaný a doplněný řádným vykřičníkem.
S Jirkou Doleželem jsme do Očovej vyrazili už v pátek. Jednak jsme se chtěli před soutěží řádně prospat, co bylo ale důležitější, Jirka postavil zbrusu nový volný větroň, Straku Přemysla Kynčla. Ta ještě voněla novotou a větrné počasí v Medlánkách nám neumožnilo ji zalétat. Páteční podvečer jsme tak chtěli věnovat zalétávání. Navíc, Jirka je především zkušený gumáčkář a nepočítám-li Poštolku Štefana Kopáčika, je Straka jeho prvním větroněm, takže si potřeboval vyzkoušet i vlekání na šňůře. Na letištní plochu jsme dorazili pozdě odpoledne. Bylo jasné, že obdobně uvažovali i Zdeněk Hanáček a Vlastík Šimek. Po několika klouznutích a radách zkušeného Zdeňka šla Jirkova Straka úspěšně do vzduchu vlekem, Jirka s Vlastíkem pak pomohli na oplátku Zdeňkovi zalétnout zbrusu nového Competitora poháněného gumou. Vlastík pak průběžně ladil svá házedla. V pozdních hodinách jsme pak s Jirkou v ubytovně v Pstruši provedli poslední úpravy a opravy na modelech a zapadli do peřin.
Páteční podvečer, první vlek Straky
Sobotní zahájení soutěže proběhlo ve velkém stylu. Téměř osmdesát zaregistrovaných soutěžících s více než dvěstěpadesáti modely přivítal kromě organizátorů i starosta obce Očová, pan Ján Senko. Skupinová fotografie ze slavnostního zahájení je dostatečně výmluvná.
Slavnostní zahájení
Fero Swiety, jako ředitel soutěže, vyhlásil volné létání a v jedenáct hodin započalo soutěžní klání.
Volné kategorie
Neboť se v některých kategoriích nesešlo dostatečné množství soutěžících, létaly se volné modely společně. Tedy kategorie AV a BV bez podrobnějšího rozlišení. Maximum bylo stanoveno na 100 sekund pro gumáky a 180 sekund pro větroně.
Těsně před zahájením soutěže už bylo jasné, že soutěž bude pro volné kategorie náročná. V průběhu sobotního dopoledne se směr větru několikráte změnil, postupně se ale ustálil. Bohužel v tom nejnevhodnějším směru. Těsně před zahájením soutěže skončil Skřivan Samuela Potančoka zavěšený na vrcholku jednoho z vysokých akátů, které na nedalekém svahu tvořily malý hájek. V průběhu prvních soutěžních letů pak na vedlejších stromech skončily postupně Disperáta Luboše Koutného a Jirky Doležela. O kousek dál pak získal v průběhu soutěže novou "ozdobu” další strom ve formě Sokola Víti Laciny. Vyprošťování zabralo dost času a byť modely nakonec skončily s minimem šrámů, pro soutěžící to byl řádný sportovní výkon.
Ostatně i termika byla velmi nevyzpytatelná. Vertikální proudění oběma směry bylo velmi intenzivní, takže trefit stoupák, který hrozil ulétnutím, nebo klesák, který v několika sekundách přitlačil éro k zemi, nebylo výjímkou. Jeden ze stoupáků parádně trefil při druhém startu i Jirka Doležel s Cloud Trampem, a tak nezbylo než malé tečce vysoko nad horizontem a daleko za hřebenem kopce zamávat na cestu.
Při prvním startu svého Tosáčka jsem neodhadl délku doutnáku, možná i z obav ze ztráty sedal po kopnutí před dosažením maxima. Pro druhý let jsem střihnul doutnák s rezervou. No, přehnal jsem to podruhé, model přistál za hřebenem kopce v poli kukuřice. I když jsem znal přibližný azimut a kolegové na startovišti mi pomáhali v navigaci pomocí telefonu, model se nedařilo nalézt. Zákon schválnosti, Murphyho zákony, chcete-li, platí bezezbytku. Po téměř hodině jsem Tosáčka nalezl v místě, kde byla kukuřice nejzelenější, nejhustší a nejvyšší z celého pole, pěkně propadnul až na zem a vidět byl teprve z těsné blízkosti. Vraceje se po téměř hodině na startoviště, proběhl kolem mě v opačném směru Zdeněk Hanáček. Jeho SOK si to zamířil za horizont také. I svou Poštolku musel Vlastík Šimek z kukuřičného pole lovit. Naneštěstí z toho nebylo maximum. Subtilní, převážně bílé éro, seřízené na Poštolka Cup do opravdu velké zatáčky sledovaly ze startoviště tři páry očí. Ani jednomu z nás se nepodařilo sledovat éro natolik dlouho, aby bylo možno do startovní karty zapsat maximum. Satisfakcí jeho Poštolky snad může být parádní výkon v Poštolka Cup-u.
Nováčkovskou daň si se Strakou vybral ve větroních Jirka Doležel. S ohledem na směr větru bylo startoviště volných modelů v ose dráhy očovského letiště, nicméně v dostatečné vzdálenosti od jejího prahu. Přesto se Jirkovi podařilo při druhém letu nechtěně odstartovat do úplavu za prolétající Cessnou a tak byl připraven o lepší výsledek.
Chybám se nevyhnul ani Luboš Koutný. Přestože se mu v průběhu soutěže Disperáta podařilo z akátu sundat, při třetím letu "trefil” výstavní klesák a model přistával ještě na motor. Opatrnost se mu pak nevyplatila s M.B.23, kdy deter kopal dříve než bylo třeba a do maxima chybělo dvacet sekund. Přesto z toho nakonec bylo, po opravě chyby ve výsledcích, pěkné třetí místo. Převahu českých soutěžících ve volných kategoriích pak potvrdil Vlastík Šimek v házedlech.
Při vší úctě k našim hostitelům, zavěnovat se trochu volným kategoriím by pro kolegy ze SAM 119 nebylo na škodu. Ostatně slovenští junioři jim mohou být vzorem stejně jako Samuel Potančok, který dokazuje, že je jako žák Viľa Valenta velmi šikovný a všestraný modelář.
Kategorie RC
Dovolím si začít tou nejdiskutovanější kategorií v poslední době, tedy ELOT-em. I na letošním Mistrovství Evropy bylo patrné, že pravidla této kategorie vyžadují změnu. Nechci rozhodně snižovat výkony soutěžících. Naopak! Řídit bezpečně éro na hranici viditelnosti, sledovat ho s vědomím, že každá, byť jen vteřinová ztráta koncentrace nebo rozptýlení, znamená ztrátu vizuálního kontaktu s modelem, jeho ztrátu, případně havárii, je vrcholným sportovním výkonem. Nicméně, rozvoj elektrického pohonu je velmi výrazný a počet soutěžících, kteří zalétnou plný počet bodů ve srovnání s ostatními kategoriemi výrazně stoupá. Je pravdou, že fly-off patří k těm divácky nejatraktivnějším částem každé soutěže. V tomto ohledu je kategorie ELOT, co do počtu rozlétávajících se modelů, v pořádku. Sledovat ale finálové klání spousty nepatrných teček rozptýlených po celé obloze už tak atraktivní bohužel není. Celkem osm soutěžících tedy nastoupilo v Očovej do finále. Finalisté podali výkon, před kterým je nutno hluboce smeknout. István Kornó, Miroslav Čamaj i Jozef Barčík si medailové příčky vybojovali zcela po zásluze.
Kategorie ALOT je kategorií mladou, přesto si poměrně rychle našla řadu příznivců. Motorový běh omezený časem nebo dosažením pevně stanovené výšky vyžaduje poněkud odlišnou soutěžní taktiku, jinou, než stávající kategorie. Výkon našeho Květoslava Štorka si zaslouží uznání, na časech z jednotlivých soutěžních letů bylo vidět, že má Květoslav poctivě natrénováno. Zlatá medaile tak putuje po zásluze do Litomyšle.
Poslední létanou elektrokategorií je SPEED 400. I když někteří puristé nevidí elektropohon v historických modelech rádi, patří čtyřstovka ke kategoriím velmi oblíbeným. Příznivá pořizovací cena a snadná dostupnost pohonu, který je v pravidlech striktně definován, prověřuje důkladně zkušenost soutěžících ve vyběru kvalitní předlohy, neméně kvalitně model postavit a v první řadě prověří jejich pilotní um. Mám radost, že i v této kategorii se našinci neztratili, v první desítce se umístilo šest soutěžících z Čech. Byť vznikly drobné a veskrze přátelské spory, koho že to vlastně Juraj Tinka reprezentuje, neboť jeho plynulá slovenština nenechávala nikoho na pochybách, že je doma i na Slovensku. Každopádně, stupně vítězů hovoří jasně. Českou hegemonii v kategorii SPEED 400 narušil pouze Marián Jurkovič na stříbrné příčce. Jako jediný ve startovním poli s plným počtem bodů zvítězil Ladislav Knebl, na třetím místě mu sekundoval Bohuslav Heczko.
Mezi jednu z nejkrásnějších kategorií patří větroně OTVR. Bohužel je tato kategorie značně prostorově náročná a ideálních ploch, kde se dá hromadně létat a lze zajistit vhodné zázemí, není zas až tak mnoho. V tomto ohledu byly podmínky v Očovej pro soutěžící větroňáře perfektní. Startoviště bylo vytýčeno ideálně: Startovalo se pomocí gumicuku na návětrné straně svahu. Bylo tak možno využít vzestupných proudů na svahu, tak i vyhledávat termiku nad řádně prohřátými loukami pod startovištěm. Ideálních podmínek nejlépe využil Paľo Rábek a po zásluze zvítězil. I druhý v pořadí, Marián Koza s poněkud krabicoidně vyhlížejícím Hyperionem předvedl parádní lety. Třetí místo pak bylo předmětem jediného protestu v průběhu celého mistrovství. Přesto, že bylo ředitelem soutěže jasně a srozumitelně definováno, že časoměřiče, stejně jako i gumicuk, si v průběhu soutěže zajišťuje soutěžící sám, což pravidla umožňují, nastoupil Ladislav Virág bez časoměřiče (gumicuk mu v průběhu soutěže poskytovali soupeři). Teprve po přistání jury zjistila, že Ladislav neměl časoměřiče a tak vše směřovalo k opakovanému rozletu. Protest situaci vyřešil, Ladislav byl diskvalifikován a vítěznou trojici dolpnil Dušan Sedlár. Soutěže historických modelů jsou akce do značné míry společenské a přátelské, pravidla je ale nutno dodržovat. Gratulace pak patří zejména Paľovi Rábekovi, který předvedl parádní výkony.
Kategorie modelů se spalovacím motorem patří k těm nejnáročnějším. Zvuk motorů laděných soutěžícími před startem sice nepatří mezi nejlibější zvuky, co lze slyšet, vůně spáleného ricínového oleje a šmouha spalin za startujícím modelem je ale zcela ospravedlňující.
GNAT Zdeňka Hanáčka v 1/2A Texaco
V kategorii OTMR A/B zvítězil náš Petr Chvátal. Pěkná satisfakce za totálně zničený D.G.73. Vlastně ani nejsem schopen popsat osudnou havárii Petrova modelu. Zatímco jsme na svahu proháněli Poštolky v rámci Poštolka Cup-u, ozval se nad námi zvuk motoru pod plným výkonem a pak jen zadunění nárazu a následný praskot veškerých nosníků, co v moddelu byly. Ten náraz byl nejen slyšet, byl cítit i v nohách. To, co zbylo z nešťastného modelu je možno vidět ve fotogaleriích níže. Selhala elektronická výbava. Českou převahu v kategorii OTMR "narušil” Marian Jurkovič na bronzové příčce. Stabilní výsledky pak prokázal čtvrtým a pátým místem Miroslav Dvořáček.
COX-íky jsou motory malé, hodně náročné na zkušenost soutěžících. Perfektní práci v kartegorii 1/2a TEXACO odvedl maďarský soutěžící, Zoltán Vadovics, a po zásluze zvítězil. Sto sekund dělilo našeho Miroslava Dvořáčka na čtvrtém místě od bedny. Krásný výkon, od srdce přeji Mirkovi, aby letošní bramborovou úrodu v příštím roce přetavil v pořádný kus kovu. Ostatně, to že Mirek umí, prokázal v rámci Evropského šampionátu.
TEXACO patří tradičně mezi vrchol každé soutěže historických modelů. Na nízké otáčky seřízené bublání detonačních brněnských desítek má něco do sebe. Zamrzelo, že lepší výsledek vzdal Zdeněk Sýkora se svým Flamingem. Při svém třetím startu, v závěr nedělního soutěžního dne, se vystředil v krásném stoupáku. Nejspíše vidina rozletu nebo blížící se konec soutěže ho vedly k opuštění výhodné pozice. A tak na něj zbyla bramborová příčka. Maxima pak zalétali József Ács a Miroslav Čamaj. Schylovalo se k velkému finále v této kategorii, ale také celého mistrovství. Bohužel skončilo dřív, než si jeho účastníci a diváci přáli. Byť nedošlo k žádné technické závadě, Mirkovi zhasnul nečekaně motor po vyčerpání teprve 1/4 nádrže. Svým pilotním uměním zvládnul naklouzat více než deset minut, na svého soupeře, Józsefa, ale nestačil. Přesto to byl krásný vzdušný souboj.
Doprovodné akce
Poštolka Cup
Nevím proč, Poštolka je u slovenských kolegů velmi populárním větrůňkem. Vlastně bych měl napsat, že je to model natolik ošklivý, že ho soudný člověk zkrátka nepostaví. A když ho postaví, bude se trápit jeho zalétáváním. A když ho nakonec zaklouže, je odvahou se postavit na svah a poměřit svůj um se stejně postiženými soupeři. Zkrátka toto je Poštolka Cup. Loňského vítěze, Luboše Koutného, překonal letos Vlastík Šimek. Ostatně Vlastík věnoval zalétávání Poštolky spoustu času. Slovenské barvy pak bronzovou příčkou obhájil Miroslav Čamaj. Slovenští junioři se v celkové výsledkové listině rozhodně neztratili a měli by být, nejen v této kategorii, daleko zkušenějším soutěžícím vzorem. Nakonec, byť je Poštolka Cup soutěžní kategotií neoficiální, získat tuto trofej je věcí veskrze prestižní.
Poštolek bylo jako tradičně na očovských svazích plno
GRANT MIMLOCT
Grant MILOCT není soutěží. Celosvětový start jednoduchého gumáčka na počest Charlese H. Granta je především zábavou, tak, jak si to její organizátoři přáli. Letos se této akce zúčastnilo v Očovej celkem třináct soutěžících.
O tom, že je Cloud Tramp opravdu létavé éro, přesvedčil v průběhu soutěže Jirka Doležel. Ostatně i Karel Ošmera byl příjemně překvapen, jak mu v soutěži volných gumáků Cloud Tramp hezky létá.
Každopádně, v sobotu, 1.8.2015 v 18:00 jsme vzpomněli památku Charlese H. Granta více než důstojně.
Letos se hromadného startu zúčastnili i Karel Ošmera a Miroslav Dvořáček
Závěrem
Co napsat závěrem? Sobotní guláš podávaný v podvečer na zahrádce očovského aeroklubu byl jako obvykle báječný. Akce dopadla na jedničku, což potvrzuje i Ferův spokojený výraz při předávání cen.
Výraz Fera Swieteho hovoří za vše
Jménem českých soutěžících tedy děkuji našim kolegům ze SAM 119 za pěkné přijetí a krásnou atmosféru soutěže.
Adam Jakeš
Fotogalerie Miroslava Dvořáčka
Fotogalerie Alenky a Paliho Rábekových
PS.: Dostal jsem dotaz, jestli i letos byla nějaká veselá historka. Byla:
Po příjezdu na letiště zjistil Zdeněk Sýkora ze Žatčan, že do auta nezabalil vše potřebné. To, že si nepřibalil spacák, to by nevadilo. Chybějící trup k Rositě byl ale ostudný. Ještě že Zdeněk dovezl sám sebe.
Kupodivu byl letos v ubytovně v Pstruši, oproti loňsku, klid. Tedy skoro. Téměř celá ubytovna byla obsazena dělníky, kteří staví nedaleko novou dálnici. Nutno konstatovat, že jejich parťák byl muž činu. V sobotu, v 5:30 ráno, začal své podřízené budit. Postupoval velmi systematicky. V každém pokoji osobně zatřásl s každým ze svých podřízených s křikem: "Budíček, vstávať!” S tím, jak se blížil ke dveřím našeho pokoje jsem postupně dostával strach, že nás s Jirkou z postelí vyžene, vyfasujeme krompáče a lopaty a budeme nuceni budovat “dopravnú infraštruktúru” u našich sousedů.
Éra mohou být někdy velmi škodolibá. V širokém dalekém okolí letiště v Očovej je jen jeden z malých remízků, který je natolik podmáčený, že lze hovořit o bažině. Vážka je hmyz, který věšinu svého života tráví buď přímo ve vodě nebo v její těsné blízkosti. V tomto ohledu větroň konstrukce Vladislava Špuláka dostál plně svému jménu. Přistál do nejhlubší kaluže přímo uprostřed. Než jsem si stihnul uvědomit, kam běžím, byl jsem skoro po kolena v bahně. Éro i sebe jsem nakonec vyprostil úspěšně, jen můj outfit vypadal, jako bych se čerstvě pos*al. O poznámkách kolegů k mému vzhledu netřeba pochybovat…
Čas prázdnin a dovolených je v plném proudu a jak jinak strávit dny volna než s modely. Není zas až tak mnoho modelářských akcí, kde si lze v naprosté pohodě a v přátelské atmosféře zasoutěžit a užít si letní pohody. Mistrovství Slovenska, pořádané tradičně na letišti v Očovej, mezi ně rozhodně patří, a tak není divu, že k našim sousedům na jejich vrcholnou soutěž vyráží i pěkná řádka českých soutěžících. Ostatně, prázdninovou pohodu si do Očovej jezdí užít i kolegové z Maďarska a Rakouska, a tak lze Mistrovství Slovenska bez nadsázky označit za soutěž mezinárodní.