1. mistrovství České republiky historických modelů, Hořice 30.-31.8.2014
Závěr prázdnin nepatřil z pohledu počasí k těm nejzdařilejším, na soutěžní víkend ale byla z tohoto pohledu předpověď zdařilá. A všichni, kteří se akce zúčastnili, mi jistě dají za pravdu, že to nakonec vše dopadlo ještě lépe, než slibovali meteorologové.
V sobotu ráno, o půl deváté, začalo na letišti velké hemžení. Zatímco u registračního místa se tvořila fronta, v maringotce hořických modelářů se začalo vyvařovat. Jako již tradičně, Jarda Vagenknecht zajistil občerstvení i s příjemnou obsluhou, a tak již od rána se bylo čím zahřát či zasytit. Jardo, děkujeme. Pochvalu zaslouží ale také všichni ostatní hořičtí kolegové za naprosto dokonale připravenou a posečenou letištní dráhu.
Registrace soutěžících
Krátce před desátou hodinou tak mohl prezident našeho klubu Zdeněk Hanáček přivítat rovných 60 soutěžících a prohlásit 1. mistrovství České republiky za zahájené. Do startovních listin bylo zapsáno celkem 166 modelů. Úctyhodná čísla! Létání bylo stanoveno volné, bez soutěžních kol, a časy si měřili soutěžící vzájemně. Ke cti účastníků nutno dodat, že soutěž proběhla v duchu fair-play, a tak organizátoři nemuseli řešit žádné protesty. Zdeněk neopomněl seznámit soutěžící s předpovědí počasí: krátce po obědě mělo dojít k přeháñkám, neděle pak dle předpovědi měla být ještě trochu nepříznivější.
Slavnostní zahájení
Zahájení proběhlo právě včas – mlha, která od rána ležela nad Hořicemi, se začala rozpouštět, sluníčko a velmi lehký vánek se pak postaraly o vysušení trávy. Nezbývalo tedy než sestavit modely, s ohledem na předpověď neotálet a pustit se do soutěžního klání.
Stojánka modelů
První kategorií, která znala všechny finalisty do rozlétávání, byla kategorie volných gumáků BV-1. V sobotu odpoledne, pod postupně houstnoucí oblohou, tak nastoupilo 6 soutěžících do rozletu. Nutno říci, že jinak velmi zdařile létajícím Disperátům se ve fly-off vůbec nedařilo. Jirkovi Doleželovi se po startu uvolnila výškovka, Disperátu Luboše Koutného pro změnu upadla směrovka a oba modely tak byly na zemi skoro ihned po startu. Naneštěstí i mladý Toník Krucký měl závadu na volnoběhu a jeho Skat výkony z prvních tří kol nezopakoval, nicméně výkon, který Toník předvedl, byl parádní. Bronzovou příčku tak obsadila Anička Vodičková, stříbro patří Vlastíkovi Šimkovi a historicky první zlaté umístění českého mistrovství patří po zásluze Samueli Potančokovi ze slovenska. U Samuela se trochu zastavím. Skřivan, se kterým soutěžil letos v Hořicích, není tímtéž, se kterým vybojoval začátkem srpna mistrovský titul na slovensku. Model tehdy nenašel, a tak mu nezbylo nic jiného než postavit a zalétat model nový. Podařilo se mu to více než dobře, a tak si Samuel zaslouží, byť neoficiálně, titul mistra Československa, neboť letos zkrátka nenašel přemožitele ani doma, ani tady u nás.
Krátce po odlétání finále BV-1 se spustil avizovaný déšť. Tedy déšť, spíše pořádná průtrž. Soutěžící se tak rozprchli do autokempu U věže, nemnoho pak ke svým domovům. Oč byla průtrž intenzivnější, o to byla kratší, a tak už téměř bez diváků, vstříc vyjasněné obloze, odstartovali kolem páté Jarda Vagenknecht a Jan Týc k rozletu v kategorii Texaco. Jarda přelétal Honzu o téměř čtyři minuty a po zásluze mu patří zlato. Na třetím místě se umístil Jaroslav Macháček.
Ukončení sobotního létání se neobešlo bez drobných komplikací. Létalo se opravdu intenzivně, elektroletci intenzivně dobíjeli své akumulátory a tak se stalo, že nezbyla dostatečná kapacita na startér. Na řadu tedy přišly startovací kabely. Večerní posezení mezi přáteli v restauraci kempu u Věže pak bylo příjemným zakončením soutěžního dne.
V neděli o půl desáté se v tichosti rozlétávalo v další kategorii gumáků, tentokrát v maketách. Parádní Bolton Paul Defiant v elegantní noční kamufláži Jirky Doležela se poměřilo s Puss Mothem Vlastíka Šimka. A i když Defiant předváděl v průběhu mistrovství překrásné lety, na létavější hornoplošník nestačil. Vítěznou trojici pak doplnil Milan Drnec.
Rozlet BV-min
Kategorie BV-2, tedy kategorie gumou poháněných modelů se sklopnou vrtulí, se stala kořistí rodiny Vodičků. I když Honza Vodička i Anička Vodičková dosáhli ve všech letech měřených maxim, na rozlétávání nedošlo. Honza taktně přenechal první místo něžnému pohlaví. Snad jen první nepovedený let Jaroslava Drnce zabránil, aby se mohli diváci podívat na rozlet těchto parádních soutěžních brusů.
Zato v kategorii BV-3 bylo jasno hned po všech základních kolech. Jediný, kdo zvládnul zalétnout ve všech kolech maxima, byl Vlastík Šimek. Nicméně ztráta pouhých 18 sekund druhého Jirky Doležela nebyla nijak výrazná, obzvláště srovnáme-li Vlastíkova Tyčkáče s nepoměrně menším Cloud Trampem. Ani třetí v pořadí, Samuel Potančok s Bobíkem, se za své výkony rozhodně nemusí stydět.
V kategorii volných větroňů AV-1 už dlouhou dobu kraluje Jarda Vrabec se Strakou. A i když si občas postěžuje, že mu to kvůli zdravotním problémům neběhá, jak by chtěl, na výkonech to není znát. Jarda a s ním i Straka Radka Čížka dosáhli zaslouženě vítězství. Druhému v pořadí Adamu Jakešovi se sice podařilo zalétnout jedno maximum stejně jako Jardovi, zbývající lety už tak povedené nebyly. Trojici na bedně doplnil Ivan Šebánek s Vosou.
AV-2 patří ve volých větroních k těm nejlétanějším. Jarda Buček, Vladimír Pergler a Petr Hošek zalétli samá maxima a to by teoreticky mohlo znamenat zajímavý rozlet. Jenže jediný, komu zbylo letuschopné éro, byl Jarda Buček a o druhé a třetí místo se muselo losovat. Třetí místo tak zbylo na Petra Hoška a nechť je pro něj bronzové místo motivací, aby postavil na příští sezónu nový model. Popravdě, Sova ulétnuvší při třetím letu už byl model notně otlučený, všelijak pokřivený a pozáplatováný, zkrátka jako by krávě z huby vypadl. A tak byl úlet důstojným ukončením jeho existence.
Víťa Lacina a Jaroslav Drnec jsou ve velkých větroních AV-3 profesionálové. Nakonec zvítězil Víťa o pouhých 13 sekund před Jardou. Z hodně velkého povzdálí pak vítěznou trojici doplnil Adam Jakeš.
Rádiem řízené větroně kategorie OTVR patří k těm nejlétanějším kategoriím. V průběhu obou soutěžních dnů se směr větru měnil, měnilo se tak i místo startoviště. Ani termické podmínky nebyly stálé, a tak o vítězství rozhodovala zkušenost soutěžících. Po zásluze zvítězil František Machač před Vladislavem Faiglem. 14 sekund chybělo třetímu v pořadí Vladimíru Perglerovi k dosažení samých maxim.
To, co platí u kategorie OTVR, neplatí bohužel pro kategorii OTMR. A je to škoda. Poslouchat zvuk řádně seřízeného spalovacího motoru je přeci jen příjemnější zážitek než u modelů vybavených elektropohonem. Na tuto kategorii se bv našem klubu specializují Zdeněk Hanáček a Petr Hošek, a tak nepřekvapí, že obsadili první dvě místa. Nicméně třetí Miroslav Dvořáček jim byl více než důstojným soupeřem.
V kategoriích CRC-Classic a CRC-Atom bylo přihlášeno shodně po osmi soutěžících. Svůj um prokázal Petr Svoboda, který v obou kategoriích zalétal samá maxima. Zatímco u kategorie s motory Super Atom se to nikomu dalšímu nepodařilo a Petr tak zvítězil, v Classicích ho překonal Jan Týc. I Václav David prokázal svou zdatnost s malými motoráky druhým místem v Atomech a třetím místem v Classicích. Trojici vítězů v kategorii Atom pak uzavřel Jaroslav Macháček.
Rovněž malé Texaco, poháněné Coxíky, mělo osm soutěžících. Jediného maxima v soutěži dosáhnul místní Láďa Horák se zmenšeným Lanzo Bomberem. Nicméně dva předchozí lety mu až tak úplně nevyšly, a tak z toho bylo "jen” druhé. Vítězství získal Miroslav Číp a bronz putovalo do Žatčan se Zdeňkem Sýkorou.
Zdeněk Sýkora s Můrou – 1/2 Texaco
Předposlední kategorií, velmi hojně obsazenou, byla kategorie SPEED-400. Zbytku startovního pole doslova utekli Jaroslav Janošek a Jaroslav Stehlík. V rozletu pak zvítězil první z nich. Třetímu Františkovi Machačovi chybělo do maxima téměř sedm minut.
V průběhu celého dne střídavě Zdeněk Hanáček a Petr Hošek propočítávali výsledky. Poctivě postaru, s tužkou a papírem. A i když se na průběžné výsledky muselo vždy chvilku počkat, zas až tak to nevadilo.
Výpočetní středisko v akci
Poslední kategorií, která na tomto mistrovstí poznala vítěze, byla kategorie ELOT. Zatímco všechny ostatní kategorie měly odlétáno, nastoupila čtveřice soutěžících se samými maximy za mohutné divácké podpory do rozletu. Kolem nedělního poledne, kdy rozlet probíhal, se obloha začala poměrně rychle zatahovat tmavými dešťovými mraky a začal se zvedat vítr. Sledovat tyto modely ve značných výškách je náročné nejen pro samotné soutěžící, ale i diváky. A i když se počasí zhoršovalo, všichni finalisté předvedli špičkové výkony. Po zásluze zvítězil Václav Sýkora před Františkem Machačem a Stanislavem Kraibichem.
Lepší tečku než tento napínavý rozlet si 1. mistrovství České republiky a s ním i my přát nemohli. Závěrečné vyhlášení výsledků zakončil Zdeněk Hanáček poděkováním všem soutěžícím, kteří společně přispěli k nádhernému soutěžnímu víkendu, zejména místním hořickým modelářům, kteří zajistili perfektní zázemí. I prezident klubu SAM 95 Vladimír Kostečka všem poděkoval a od Zdeňka převzal pomyslnou štafetu v organizaci následujícího ročníku mistrovství. To se bude konat pro změnu v Moravské Třebové. Těšíme se!
Adam Jakeš
Fotogalerie Miroslava Dvořáčka
O posledním prázdninovém víkendu bylo v Hořicích rušno. Kluby SAM 78 Czechoslovakia a SAM 95 Bohemia uspořádaly historicky 1. mistrovství České republiky historických modelů. Po vzájemné dohodě těchto klubů se v organizaci této vrcholné soutěže budou pravidelně střídat. Čest uspořádat tuto vrcholnou akci pro letošek připadla našemu klubu.
