10. mistrovství Slovenska 2014 – 2.-3.8.2014
V sobotu, krátce po čtvrté ráno, jsem se synovcem Kubou vyrazil z Brna. Cesta vypadala vcelku optimisticky, tedy zpočátku. Svítání nás zastihlo někde u Nitry a obloha byla, jako když vymaluje. To ale platilo jen chvíli – někde u Žiaru nad Hronom jsme vjeli do husté mlhy a mžení. Při přejezdu Hronu přes několik mostů bylo vidět, že řekou se valí spousta kalné vody a skoro bych řekl, že někde se i vylila z břehů. Někde uprostřed té nejhustší mlhy byla Očová. Příjezd na plochu byl poněkud dobrodružný. Přívalové deště předchozích dnů podmáčely louku tak silně, že v nižších místech stály pořádné kaluže a polní cesta se změnila v tankodrom.
První, s kým jsme se na místě uvítali, byl Viliam Valent. S ustaranou tváří nám ukazoval polovinu neposečené letové louky s tím, že po předchozích deštích je půda tak podmáčená, že traktor, který ji měl poséct, nemohl vyjet. Vzhledem k tomu, že jsem ještě v průběhu rána viděl Viliama běhat po ploše s kosou a brouskem, mám podezření, že část plochy připravovali organizátoři klasicky, tedy ručně.
Ustaraný byl nejen Viliam, ale i prezident klubu SAM 119 Fero Swiety. A nejen kvůli počasí. Soutěžící hned po příjezdu naháněl ke svému stanu, kde probíhala registrace. A není se čemu divit. Přihlášku zaslalo přes sedmdesát soutěžících a celkový počet modelů atakoval hranici dvou set padesáti. Mistrovství Slovenska kromě domácích přilákalo i řadu soutěžících z Čech, Maďarska, Rakouska a jednoho zástupce měla i Velká Británie. Organizátoři tak měli před sebou extrémně náročnou soutěž a bylii si toho vědomi. Nicméně slovenští kolegové mají bezpochyby někde tam nahoře svého anděla strážného, který se u svatého Petra musel řádně přimluvit, protože těsně před zahájením přestalo mžít, mlha se zvedla a na čisté modré obloze se začaly tvořit parádní kumuly jako z učebnice.
Krátce po desáté hodině dopoledne Fero Swiety slavnostně zahájil 10. mistrovství Slovenska za účasti starosty obce Očová, pana Jaroslava Dominika.
Krátce se slova ujal i Paľo Rábek, který všem soutěžícím tlumočil pozdrav od Igora Klesniaka, který se právě zotavuje po náročné operaci, a tak mu i tímto způsobem přejeme jménem klubu SAM 78 zdárnou rekonvalescenci.
Jak jsem již uvedl, českých zástupců byla celá řada. Dorazila většina výboru našeho klubu, Zdeněk Hanáček a Petr Hošek i s rodinami, neboť v době soutěže trávili na Slovensku dovolenou. Je potěšující, že Zdenkovi Raškovi už to zase běhá i bez berlí, a tak si v průběhu soutěže odskočil i ke svým oblíbeným volňáskům, byť jen v podobě Poštolka Cupu. Petr Knob hájil tuzemské barvy v motorových kategoriích. Fotografie bohužel nemohla zachytit, že při řízení modelu používal kromě rukou také injekční stříkačku s palivem v zubech.
Jedním z našich úspěšných zástupců se stal i Petr Svoboda, který výborně zalétal nejen v kategorii OTVR, ale také v Texacu.
Ale nepředbíhejme. Jednou z prvních kategorií, u níž byl znám výsledek po všech kolech, byla kategorie gumáků BV-1. Celkem 6 soutěžících (a sluší se říct, že sedm modelů) v prvních třech kolech dosáhlo samých maxim. Moc pěkný počet. V neděli před polednem tak mohli ostatní účastníci mistrovsví sledovat nádherný hromadný start gumáků v rozlétávání.
Model Disperáto je velmi létavý model, obzvláště v rukou Luboše Koutného a Jirky Doležela, nicméně rybník jim tak říkajíc vypálil domácí Samuel Potančok se Skřivanem, který předvedl přímo fantastický let s přistáním až daleko za hřebenem přilehlého kopce. Model se naneštěstí do skončení soutěží nepodařilo najít. Je ale potěšující, že druhé až páté místo patřilo v této kategorii českým barvám. Možná by si Samuel se svými zkušenostmi s gumáky měl vzít domácí soutěžící tak trochu do parády.
Další soutěží, u níž bylo poměrně záhy rozhodnuto o předních příčkách, byla soutěž volných větroňů AV-2. Zdeněk Hanáček a Adam Jakeš tak jen čekali, jestli se některému ze soupeřů podaří na první místa vklínit. Nepodařilo se, a tak si na slavnostním vyhlášení Zdeněk Hanáček odnesl zlatou a bronzovou medaili, Adam Jakeš stříbrnou.
Poslední z tradičních volných kategorií, která se v rámci mistrovství létala, byla kategorie větroňů AV-1. Nicméně zde soutěžící tak trochu taktizovali. Pouze dva soutěžící odlétali a odevzdali své karty v sobotu. V neděli dopoledne totiž probíhal tradiční Poštolka Cup a soutěžící si modely šetřili, aby měli s čím ze svahu při této monotypové soutěži létat. Nakonec v této kategorii zvítězil Adam Jakeš o pouhých 6 sekund před Marianom Kozom. Třetí v pořadí Ladislav Virág měl již přeci jen větší odstup. Ani nepřekvapí, že všechny tři vítězné modely byly Poštolky konstrukce Štefana Kopáčika.
Poštolka cupu je věnován samostatný příspěvek. Přesto však ještě malý dovětek. Poštolka Cupu se letos zúčastnil obrovský počet téměř čtyřiceti modelů. Na začátku jsem psal, že při soutěži měli organizátoři anděla strážného. Perfektní počasí totiž vydrželo, oproti předpovědím, od slavnostního zahájení až do vyhlášení výsledků v neděli odpoledne, kdy se jako otočením knoflíku obloha opět zatáhla a začalo pršet. A tak si myslím, že tím andělem strážným, který počasí zařídil, byl Štefan Kopáčik osobně. Asi si nemohl nechat ujít tu legraci, kdy tlupa kluků a holek bez rozdílu věku proháněla tu jeho Poštolku dolů z kopce (a pak zase do kopce).
Poslední kategorií volných modelů, která sice není primárně historická, ale řekněme "pouze” tradiční a průběžně se létala po celé dva soutěžní dny, je kategorie házedel. S přehledem zvítězil Miroslav Dvořáček před Vlastimilem Šimkem. Čest a barvy domácích pak obhájil bronzovou příčkou Alexander Ember.
V sobotu v osmnáct hodin proběhl již 20. ročník akce Grant Mimloct, jako vzpomínka na Charlese Hampsona Granta. Ve stejném okamžiku jako v Očovej tak odstartovaly Cloud Trampové i ve Velké Británii, Kanadě, Spojených Státech, Novém Zélandu, Německu a Norsku. Hromadnému startu tohoto jednoduchého gumáčku je věnován rovněž samostatný příspěvek.
Sobotní podvečer patřil, jako tradičně, báječnému guláši, podávanému u budovy očovského aeroklubu. Každý soutěžící dostal jednu porci guláše v ceně startovného, další si pak přikupoval za velmi vstřícnou cenu. I zde nastala pro organizátory, zejména pro Fera Swieteho, perná chvilka. Guláše bylo dostatek, jen aeroklubácká zahrádka nebyla na takový nápor stavěná, a tak se baštilo na etapy.
Asi vzhledem k tomu, že v průběhu dne nebylo teplo únavné, vše se zvládlo v pohodě, bez napětí a organizátoři úspěšně překonali další úskalí letošního mistrovství. Navíc aeroklub zajistil i netradiční zpestření: volný přístup do kokpitu vystaveného MIG-u 21, čehož využil i Vlastík Šimek a řádně ho prozkoumal.
V buletinu vydaném k mistrovství organizátoři pro snazší orientaci uvedli i seznam blízkých ubytovacích zařízení. I letos jsem využil příjemné ubytovny v nedaleké Vigľáši-Pstruši, velikostí a vybavením pokojů naprosto vhodnou pro případné opravy modelů. Naštěstí jsem letos nemusel dávat dohromady kupu třísek jako loni, nicméně ani letos nebyla o veselou historku nouze.
Po příjezdu k ubytovně bylo jasné, že bude veselo. Ubytovna se otřásala bujarou oslavou narozenin jednoho z party cikánských stavebních dělníků, kteří rovněž využili tohoto příjemného ubytování. Než jsem stihnul vystoupit a zmizet v útrobách budovy, přiskočil ke mně ten nejstřízlivější z nich s prosbou, zdali bych jej a jeho kamaráda nesvezl kousek autem, prý potřebují pro něco zajet a popili. Omluvil jsem se, že bych sice rád, ale že mám plné auto, což byla pravda. Nicméně naběhnul jsem si – měli vlastní auto. S vidinou, že raději provezu dva cikány v jejich autě a to své ráno naleznu ve stejném stavu, v jakém jsem jej večer opustil, jsem se skřípěním zubů souhlasil. Chlapi byli tak nadšení a upřímně mi děkovali, že jsem si byl jist, že se nemůže nic stát.
A opravdu se nestalo. Nebyla to cesta na pět minut, ale na pěknou třičtvrtě hodinku. Auto bylo v technickém stavu, že jsem měl pocit, že se řídí samo a řidič dělá jen sekundata. To ale nevadilo, ti dva cikáni byli příjemní společníci. Počítal jsem s tím, že pojedeme do nedaleké Dětvy pro nějakou tu lahvinku do obchodu, a skutečně jsme se stavili. Co jsem ale nepředpokládal, bylo, že to není hlavní cíl cesty. Tou byl narozeninový dárek pro oslavence v podobě dvou prostitutek, jak jinak než snědých, které jsme vyzvedli přímo z chodníku před hotelem Dětva. Inu, nebudu se dlouhosáhle rozepisovat, jaké nabídky vděčnosti jsem od chlapců musel odmítat (ve všech figurovalo alespoň jedno z děvčat, pro které jsme jeli), podařilo se mi je nakonec usmlouvat jen na pořádnou štamprli s oslavencem. Nakonec to byly skleničky tři – alespoň jsem spal, jako když do vody hodí. Těsně před usnutím jsem pak poděkoval všemohoucímu, že ta policejní hlídka, co si nás prohlížela na parkovišti supermarketu, nechtěla vidět doklady.
Již od nedělního zahájení létání v devět hodin byla obloha plná modelů, a nejen výše uvedených Poštolek. Intenzivně se létalo ve všech kategoriích rádiem řízených modelů. Došlo i na malou havárii, to když se lehce neovladatelný Fubar 36 Jána Saba rozhodl přistát do hloučku tvořeného Mirom Hartmanom, který právě měřil jeden z letů Paľa Rábeka. Kdo Mira Hartmana zná, ví, že je to pořádný kus chlapa, a Fubar neměl šanci. Po dotyku s Mirom to vzdal a důkladně se rozpadl. Miro pak se stojickým klidem Paľův let doměřil.
V kategorii OTMR ale přeci jen Fubar 36 zvítězil. Nikoli však ten havarovaný, ale patřící Petru Chvátalovi. Druhé místo v této kategorii vybojoval Zdeněk Hanáček a barvy domácích obhájil na třetím místě Štefan Mokráň.
Na to, jak byla louka v průběhu celého víkendu po předchozích deštích podmáčená, bylo pro Texaco zajištění vhodné startovací plochy nelehkým úkolem. Organizátorům se to ale podařilo a za to jim patří poděkování. O vítězi bylo v této kategorii rozhodnuto poměrně záhy. Maďar Zoltán Wadovich zalétnul hned prvním letem maximum a pak jen sledoval, jestli se to některému ze soupeřů rovněž podaří. Nepodařilo. Nicméně časy dosažené Miloslavem čamajem na druhém a Petrem Svobodou na třetím místě jsou také solidní. Ostatně Zoltán Wadovich svůj um prokázal nejen v této kategorii. Zvítězil i v 1/2 Texacu před naším Miroslavem Dvořáčkem a domácím Zoltánem Lukáčem. Takříkajíc hattrickem pak svou účast na mistrovství završil v kategorii ELOT, kde po parádním rozletu zvítězil před krajanem Istvánem Kornó a naším Ludvíkem Wylegalem. Rozlét v této kategorii probíhal až na samotný závěr soutěže, a tak měla i pěknou řádku diváků.
Stejně jako v kategorii BV-1, měla i kategorie OTVR šest soutěžících se samými maximy. I zde probíhal rozlet až na samotný závěr mistrovství a ostatní účastníci si tak mohli v klidu vychutnat let těchto větroňů. Zvítězil Petr Svoboda před domácím Miroslavem Strakou a Ludvíkem Wylegalou.
Četně obsazenou kategorií byla tradičně kategorie SPEDD 400. Pouze 30 sekund v posledním letu dělilo Zdeňka Rašku od maxima a rozlétávání s Mariánom Jurkovičom. István Kornó na třetím místě pak tuto dvojici sledoval zpovzdálí s větší bodovou ztrátou.
Poslední, nepříliš obsazenou kategorií létanou v rámci Mistrovství Slovenska byla kategorie ALOT. Jedná se o poměrně novou kategorii dle evropských pravidel a uvidíme, jak se rozšíří. Každopádně je vidět, že se maďarští a slovenští soutěžící na tuto kategorii poctivě připravují.
V okamžiku, kdy poslední model dosednul na zem (a byl to příznačně model úspěšného Zoltána Wadoviche v kategorii ELOT), nezbývalo než počkat na slavnostní vyhlášení výsledků. Zpracování takové spousty výsledků a přípravy diplomů dá hodně práce, organizátoři ale opět zvládli vše na výbornou.
A zatímco poslední soutěžící obdrželi poslední medaile a poháry za své výkony a z oblohy začaly padat dešťové kapky. Fero Swiety si mohl oddechnout. 10. mistrovství Slovenska proběhlo ke všeobecné spokojenosti a naši kolegové ze SAM 119 mohou být právem hrdí na tuto svou vrcholnou soutěž.
Adam Jakeš
Reportáž Paľa Rábeka (včetně odkazů na další fotogalerie)
Naši slovenští kolegové mají již svou vrcholnou soutěž za sebou. O prvním srpnovém víkendu uspořádali členové SAM 119 jako tradičně na letišti v Očovej již 10. mistrovství Slovenska historických modelů. Několik předcházejících soutěží na Slovensku nedopadlo dobře, počasí se zkrátka nedařilo. To přidalo organizátorům nejednu vrásku, jestli to tentokráte pro změnu dopadne dobře.