18. 5. 2014 / Z historie

Kdo byl František Výskala

Kdo byl František Výskala – 23.3.1926 – † 8.4.2014*

Obyčejný chlapec jako desítky jiných a lišil se jen tím, že od 3 let, kdy zemřel jeho otec, vyrůstal jen se dvěma sourozenci a matkou. O Valašsku se vždy říkalo, že je to kraj chudý – začátek kamení a bídy. Ani František to neměl lehké a i přes to se dobře učil a hledal zábavu ve volných chvílích v podobě stavění a létání s modely s partou kamarádů. Byli to hlavně spolužáci Dadák, Štork, Hájka a Pešl, které k lepení modelů přivedli starší kamarádi Hauser, Bortl a Seige, u kterých viděli první modely. Tehdy se létalo hlavně na svazích okolních kopců – Štěpánov, Helštýn, Byninském kopci či Jarcové. Házeli je jen tak proti větru a snažili se je seřídit tak, aby držely přímý směr proti větru. Že se u toho naběhali až až, je jasné. Během válečných let přitom pozorovali přelétající německá letadla a snažili se rozpoznat o jaký typ jde.

Po skončení základní školní docházky šel do učení na tiskaře a vazače knih, kterých docela dost přečetl a učení jej bavilo. Měl štěstí, že mistr výrobního výcviku a učitelé Hartman s Katzlerem vedli na škole modelářský kroužek, mohl se tak modelařině věnovat po celou dobu učení. Také učitel Jecelín přispěl k pokroku tím, že měl známého stolaře, který mu pro kluky v kroužku řezal hranaté smrkové lišty požadovaných průřezů i délek.

Když se vyučil a skončila válka, zapojil se do budování letiště Valašského aeroklubu u Mariánského dvora. U příležitosti prvního leteckého dne 16. června 1946 se konala i velká modelářská soutěž za účasti více jak 60-ti modelářů z Rožnova pod Radhoštěm, Vsetína, Valašských Klobouků a Lužné. Delegátem soutěže byl Břetislav Semerád z Prahy, který přivezl pro vítěze detonační motor Atom. Aeroklub se úspěšně rozvíjel jak členskou základnou tak i letadly. V hangáru bylo několik kluzáků a větroňů Grunau Baby, několik ukořistěných německých letadel – dva Bü 131, Storch Fi – 156, poválečný dar aeroklubům 2x Piper Cub a Zlín Z-281. Dokonce 22.5.1947 pilot Rada přistál na hřebenu Radhoště u kaple a s tímto typem se mu podařilo dokonce uletět až do Mnichova po únoru 1948. Další výkonný pilot a kaskadér Vlk podletěl železniční most přes řeku Bečvu a byl za to stíhán četníky. To vše jsem se dozvěděl z vyprávění od Františka při jeho návštěvách!

Když v roce 1947 nastoupil do základní vojenské služby, skončila jeho éra modelařiny na dlouhá léta. Když po vojně v roce 1950 chtěl létat na letišti a dokončit plachtařský výcvik započatý před vojnou, nebylo mu to umožněno z politických důvodů. Proto začal aktivně sportovat v lehké atletice a vynikajících výsledků dosáhl v hodu oštěpem i skoku o tyči. Hodně se věnoval i turistice spojenou s focením přírody. Focení pak docela propadl a zúčastňoval se i soutěžních výstav. Také jeho unikátní sbírka fotoaparátů se stále rozšiřovala.

Aby nemusel za prací dojíždět do vzdáleného Olomouce, našel si práci v podniku Tesla Valašské Meziříčí na údržbě jako jemný mechanik. Když se oženil s Aničkou Palátovou z Krhové, věnoval se už jen opravám domečku, který vyženil, zahrádce, sadařině či okrasným záhonům s květinami kolem domku. Na jezdění po výletech si pořídil auto Wartburg, který mu sloužil až do 90tých let. Znovu o letecká dění i modelařinu se začal zajímat až v roce 1993 a stal se členem spolku historiků SAM 78 a také SAM 95.

Pro účasti na soutěžích si postavil několik replik svých dávných konstrukcí a modely Mirko Musila, který přes časopis Mladý hlasatel mu byl i dobrým rádcem. Zúčastňoval se jen soutěží v blízkém okolí, Chropyni a vypsaných korespondenčních soutěží ve Zpravodaji SAM 78. Velmi rád stavěl polomakety známých typů a poháněl je motory CO2. Pro stále se zvětšující potíže s koleny a kyčelními klouby se v poslední době zúčastňoval jen jako vděčný divák. Doma pak pročítal snad všechny knihy s leteckou tematikou, které si půjčoval v městské knihovně. Občas jsme spolu poseděli na lavičce za chalupou pod vzrostlými košatými lípami. Vždy, když jsem jel ze soutěží kolem, zastavil jsem se aspoň pozdravit a poptat se na zdraví. Bohužel poslední tři měsíce ležel v nemocnici ve Valašském Meziříčí s nadějí na zlepšení, ale bohužel. K poslednímu letu bez návratu odletěl v pěkném slunečném dnu v jarním ovzduší s vůní květů, rozkvetlých keřů zlatice a čerstvé zeleně listů na stromech. Františku budeme vzpomínat.

Sepsal a zavzpomínal Raška Zdeněk – senior.

Ve Frenštátě pod Radhoštěm dne 18.4.2014.