Celostátní setkání SAM 78 v Hořicích 31.8. – 1.9.2013
V devět hodin bylo na ploše aeroklubáckého letiště v Hořicích rušno. Přivítat se s řadou přátel a kolegů nějaký čas zabere a tak ani nevadilo, že se zahájení létání o trochu opozdilo. S Lubošem Koutným jsme přesto využili volné chvíle před zahájením soutěže k zalétávání. Jak sám Luboš prohlásil, inspirován Mistrovstvím SR v Očovej a Poštolka cupem, lehce se zpronevěřil volným gumáčkům a po asi padesátileté přestávce slepil větroň – Poštolku konstrukce Štefana Kopáčika. Zavzpomínal tak na svoje klukovské roky ve Švábenicích, kde se Poštolka stavěla, a jak Luboš prohlašoval, bylo to první švábenické éro, co se dalo vlekat na šňůře. Seřizování nebylo mnoho, za chvíli už Poštolka mířila k obloze s kroužkem na háčku. Vlekat takovéhoto prcka na padesátimetrové šňůře téměř za bezvětří vyžaduje dobrou kondici a tu Luboš pořád ještě má.
Do Hořic dorazila i dvojice nerozlučných kamarádů, Honza Kypta s Václavem Rejchrtem. Je škoda, že Václava zlobí zdraví, a tak dorazil nesoutěžně "na čumendu”. Ze srdce přejeme Václavovi brzké uzdravení.
Z celé party tak chyběl jen Jarda Vrabec, jehož černý puntík za neúčast je pouze poloviční, neboť v neděli dorazil. Omluva za neúčast z důvodu rodinných záležitostí byla samozřejmě přijata.
Je potěšující, že se po několikaleté odmlce na soutěži objevil i volný motorák kategorie CV. Právě hořické letiště je jedno z mála, kam se tyto modely bezpečně vejdou.
Krátce po desáté hodině zahájil Zdeněk Hanáček, prezident našeho klubu, Celostátní slet. Celkem 24 soutěžících a 64 modelů dávalo předpoklad, že se bude v průběhu celé soutěže na co dívat a diváci tak určitě nebudou zklamáni. V rámci briefingu byly samozřejmě kontrolovány i soutěžícími používané frekvence. Mezi používanými kanály byl dostatečný odstup (nastala pouze jediná kolize mezi dvěma soutěžícími), takže mohlo být ve všech kategoriích stanoveno létání zcela volným způsobem. Časomíru si soutěžící zajišťovali vzájemně.
S ohledem na aktuální směr větru byla stanovena dvě startoviště. Kategorie rádiem řízených modelů startovaly ze středu dráhy, volné modely měly startoviště stanoveno u východní hrany modelářské plochy. Poměrně záhy se ale původní jižní směr větru začal otáčet a začalo foukat od západu. Na tento obrat směru větru doplatil Honza Vodička s dcerou Aničkou, mimochodem jedinou zástupkyní něžného pohlaví ve startovním poli, kteří postupně zavěsili do nedalekého lesíka dva své modely kategorie BV. Honzovi se naštěstí podařilo zachránit alespoň jeden model a Cloud Tramp se naštěstí staví skoro sám a tak se netřeba bát, že by Anička za dohledu svého tatínka na další soutěž nebyla připravena.
Anička Vodičková, v roli trenéra její táta Honza
Část soutěžících ve volných kategoriích tedy s ohledem na vítr raději zůstala poblíž startoviště radiáků. Výhodou takto umístěného startoviště navíc byla blízkost modelářské klubovny, odkud se v průběhu celého dne linula vůně báječného guláše a grilovaných klobás. S odkazem na letošní Majstrovstvá Slovenskej republiky v Očovej si troufám tvrdit, že kdyby uspořádaly kluby SAM 78 a SAM 119 soutěž ve vaření guláše, byla by to velmi lítá řež a o výsledku by určitě nerozhodlo ani případné rozlétávání.
V kategoriích BV se rovněž dařilo Milanu Paříkovi, Luboši Koutnému a Aničce Vodičkové. Že je mekkou maket stále ještě Brno a okolí, potvrdili svými výkony Vlastík Šimek, Luboš Koutný a Adam Jakeš v kategorii BV-min.
Ivan Šebánek vleká TI-FI-PA
V průběhu sobotního dne vítr postupně sílil, a tak na řadu přišly kategorie volných větroňů. Ranní zalétávání Poštolky se Lubošovi Koutnému podařilo a především díky maximu v prvním letu, kdy Poštolka absolvovala krásný dvouapůlminutový let, přelétal Ivana Šebánka s TI-FI-PA. Kategorie AV-2 je doménou jesenických kluků, Petr Hošek a Zdeněk Hanáček nezapřou, že jsou bývalí plachtaři a na termické bubliny mají asi nějaký radar. Jirka Buček si při prvním letu vybral svůj díl smůly. Na vleku jeho model zazlobil. Jirka sice zkušeně vedl větroň na zem tak aby mohl start opakovat, jenže ten se těsně před přistáním vypnul a na opravu už to nebylo. Jirka vše napravil ve zbývajících letech a bylo z toho druhé místo. Velké větroně jsou oblíbenou kategorií Víti Laciny, nepřekvapí tedy, že Víťa přišel, se svým Delfínem dal tři zdařilé lety a porazil Adama Jakeše rozdílem třídy.
Startoviště soutěžících v kategoriích AV
Neboť předpověď počasí na neděli nebyla příliš příznivá, létalo se v sobotu intenzivně i v kategoriích rádiem řízených modelů.
V kategorii ARC exceloval Alois Hrabáček, kterému se podařilo s oběma jeho modely zalétat samá maxima. Zdatným soupeřem mu byl Jarda Vagenknecht. Neboť rozlet byl plánován až na neděli a počasí tak úplně nepřálo, o vítězi rozhodnul los.
V kategoriích rádiem řízených motoráků je nutno zmínit především výkony Miroslava Dvořáčka v CRC-Classic, kde konkurenci přelétal s oběma svými modely.
Že je Zdeněk Raška nejen výborný modelář, ale také výborný pedagog se ukázalo v kategorii CRC 400 Sport, kde Zdeňka porazil jeho bývalý žák, Dalibor Špaček.
Krátce po třetí hodině odpolední nastoupili tři soutěžící v kategorii BV-1, kteří dosáhli v řádných kolech samých maxim, do rozlétávání. S ohledem na sílící vítr se soutěžící dohodli na opožděném startu. Na pokyn časoměřiče uvolnili vrtule a teprve po deseti sekundách odtáčení svazku své modely vypustili. Rozlet byl napínavý až do úplného konce. Po více než dvou minutách opustily modely modelářskou plochu a přistávaly v krátkých intervalech po sobě. Vítězství Milana Paříka bylo zcela zasloužené, pochvalu by si zasloužil i jeho časoměřič – sledovat subtilní bílý model oproti světlé obloze na vzdálenost téměř kilometru bylo náročné. Druhou v pořadí byla Anička Vodičková, tatínkovi Honzovi roste zdatná konkurence. Třetí pak skončil Luboš Koutný s Disperátem.
Návrat soutěžících po rozlétávání BV-1
Konec soutěžního dne neohlásil organizátor, ale počasí. Tmavé mraky blížící se k letišti byly předzvěstí krátké, ale intenzivní přeháňky, v průběhu níž se už pořádalo neformální setkání členů klubu. Slova se ujal Zdeněk Hanáček a seznámil členy klubu s peripetiemi tvorby a schvalování nových evropských pravidel. Pokladník klubu Víťa Lacina poreferoval o stavu klubové pokladny. Ten je uspokojivý, a zatímco se leccos zdražuje, úroveň členských příspěvků i nadále zůstává neměnná. Webmaster klubu Adam Jakeš pak krátce představil naše klubové stránky z pohledu návštěvnosti. SAMu 78 se zkrátka daří. V přátelsky vedené debatě se pak diskutovala zejména otázka spolupráce s kolegy z ostatních, nám blízkých klubů. Z těchto debat vyplynul nelehký úkol na prezidenta klubu Zdeňka. Uvidíme, jak se jednání zadaří, a držíme palce.
Část soutěžících, kteří stihli odlétat všechna kola, se rozloučila a vyrazila k domovům. Většina se pak přesunula do hořického autokempu U Věže a u dobrého jídla a pití setrvala v družné zábavě až dlouho do noci.
Větrné a studené nedělní ráno
Předpovídaná studená fronta dorazila v průběhu noci. Ráno déšť sice ustal a oblačnost se v průběhu dopoledne roztrhala, nicméně sílící vítr hodlal důkladně prověřit um soutěžících. Nakonec ti, co nestihli odlétat všechna kola v sobotu, raději neriskovali ztrátu či poškození modelů a zbývající kola neodlétali. To však neplatilo pro soutěžící v kategorii Texaco. Zatímco ostatní hledali trochu závětří a tepla, soutěžící v této kategorii krátce po deváté hodině rozložili své modely na letištní ploše a začali připravovat motory k soutěži. Nejvíce se s motorem asi natrápil Jarda Vagenknecht: před soutěží vyladěný motor odmítal běžet pravidelně a Jardovi se ho podařilo umoudřit jen za cenu vyšší spotřeby, tedy kratšího motorového letu a menší dosažené výšky.
Texaco
Přesto byl nakonec Jarda prvním, který odlepil svůj West Wind od země k soutěžnímu letu. Silný vítr si při jednom letu zavtipkoval i s Lanzo Bomberem jinak perfektně létajícího Miroslava Holuba. Přes veškerou snahu dotáhnout model zpět k místu startu Lanzo Bomber neustále couval a nakonec přistával, přestože stále spolehlivě řízen svým pilotem, přibližně kilometr od místa startu. Ani rádio někdy nezaručí, že se pilot neproběhne jako ve volných kategoriích. Asi nejobdivovanějším modelem v této kategorii byla PB-2 Lubomíra Režného. Perfektně a čistě postavený model s dobře seřízeným a spolehlivým motorem a pilotní umění Lubomíra vedlo po zásluze k vítězství. Je potěšující, že se v převaze amerických konstrukcí dokáže prosadit i tuzemská klasika. Super Demon Dalibora Blažka předváděl velmi zdařilé lety. Původní konstrukce trupu tohoto modelu předpokládala řádně vylakovaný papír, který by kostru dostatečně zpevnil, k čemuž u Daliborova modelu evidentně nedošlo. A tak za letu ve větrném počasí udivoval Dalibor nejen svými výkony, ale i změnami geometrie svého Super Demona. Ty se sice mohly z dálky jevit nezasvěcenému jako nahodilé mávání ocasních ploch ze strany na stranu, ve skutečnosti to ale musel být velmi sofistikovaný záměr odborníka v oboru aeroelasticity, neboť model poslouchal svého pilota na slovo.
I u RC kategorie se soutěžící občas proběhne – Lanzo Bomber Miroslava Holuba
Bylo dolétáno. Silný vítr sice neustával, sluníčko se do letištní plochy ale zase řádně opřelo a byla tedy chuť posedět, popovídat a pojíst něco dobrot, které zajistil Jarda Vagenknecht se svými děvčaty.
Zdeněk Hanáček jako prezident klubu zavelel nástup. Vyhlásil výsledky a všem přítomným poděkoval za parádní soutěž, která se obešla bez jakýchkoli sporů, protestů či problémů. Zvlášť pak poděkoval hořickým modelářům za organizaci soutěže a jmenovitě pak Jardovi Vagenknechtovi, který zajistil to, že po dva soutěžní dny netrpěli soutěžící našeho celostátního sletu hladem ani žízní. S tímto nelze než souhlasit a ještě jednou tímto způsobem všem hořickým poděkovat.
Páni kluci – Daliborovi Blažkovi měří let Zdeněk Raška
Celostátní slet klubu SAM 78 v Hořicích skončil. Neformální, sladká tečka pak proběhla jako již tradičně, když se soutěží v Hořicích: v Ostroměři v cukrárně.
Nezbývá než se těšit na Celostátní slet našeho klubu v příštím roce a vlastně na všechny soutěže pod hlavičkou klubu SAM 78.
Adam Jakeš
Fotogalerie (za fotodokumentaci děkujeme J. A. Vodičkovi)
Hořice v Podkrkonoší jsou nejen mekkou motocyklových fandů, ale také místem zaslíbeným leteckým modelářům. Nádherné modelářské letiště a především bezvadná parta modelářů z místního klubu jsou zárukou úspěšné akce. A když se podaří i předpověď počasí, je se opravdu na co těšit.