IX. Majstrovstvá Slovenskej republiky historických RC modelov, Očová 3.-4.8.2013

S Lubošem Koutným a Jirkou Doleželem jsme se na výpravě na Slovensko domlouvali, soutěžících z Čech bylo ale více. Z Brna rovněž dorazil sportovní referent našeho klubu Dalibor Špaček, z Frenštátu pod Radhoštěm Zdeňek Raška a od Třince pak Ludvík Wylegala s Bohuslavem Heczkem.

Modely Zdeňka Rašky

Na místo jsme dorazili s přibližně hodinovým předstihem. Osobně nás uvítal Viliam Valent, který do Očovej dorazil i se svými odchovanci. Kluci nezapřou Viliamův vliv. Perfektně postavená éra, odpovědný přístup, kázeň a vylétanost způsobily, že v průběhu soutěže zle zatápěli mnohem zkušenějším matadorům a s mazáckou ostříleností obsadili stupně vítězů řady kategorií.

Viliam Valent startuje model Samuela Potančoka

Našim klubům je společný nejen zájem o historické modely, ale také rozvaha při zahajování soutěží. Původně stanovený termín otevření soutěže se tedy zpozdil o slabou hodinku. Alespoň bylo více času na registraci a poklábosení s přáteli. V 9:45 zahájil Fero Swiety, prezident klubu SAM 119, první soutěžní den. Byla vyhlášena volná kola. Časomíru si zajišťovali soutěžící vzájemně. S ohledem na tropické počasí to bylo velmi prozíravé. Přes polední úmorné vedro se tak bylo možno schovat do stínu a věnovat se siestě.

Ihned po zahájení létání absolvoval všechna soutěžní kola Luboš Koutný se svým Cloud Chaserem. Znaje dobře místní poměry a poněkud nevyzpytatelně se měnící směr větru přikrucoval model s jednostranným potahem tak, aby směřoval nad posečenou louku, kde bylo možno očekávat termiku. Tato taktika mu vycházela, pouze při posledním letu, šetře svazek, nenatočil potřebné otáčky a maximum mu uteklo o dvě sekundy. Nicméně Luboš měl v zásobě ještě Disperáta, takže nic nebylo ztraceno.

Luboš Koutný s Cloud Chaserem

Disperáta měl i Jirka Doležel. Pod dohledem Luboše postupně dolaďoval jeho lety až tak, že model elegantně překonal hřeben přilehlého kopce a přistál do nepřehledného terénu za ním.Následné hledání modelu bohužel nebylo úspěšné. Protože měl Jirka s tímto modelem šanci probojovat se do rozlétávání, spolu s Lubošem nelenili a na letišti si domluvili vyhlídkový let nad předpokládanou oblastí přistání. Pilot čtyřmístné Cessny si tuto "bojovou akci” vyloženě užíval, alespoň se lze domnívat z elegantních nízkých průletů a následných ostrých zatáček. Jak jsem se později od Luboše dozvěděl, pilot byl zkušený akrobat. Nicméně, ani tato záchranná akce se nezdařila a Disperáto Jirky Doležela bylo nenávratně ztraceno. Smutek nad ztrátou létavého modelu snad vykompenzoval alespoň zážitek z vyhlídkového letu. Navíc měl Jirka ještě Cloud Trampa a v průběhu neděle si za taktických rad Luboše vylétal účast ve finálovém rozletu.

Třetím v kategorii BV, který předvedl parádní lety a nominoval se do rozlétávání, byl Samuel Potančok se Skřivanem. Je potěšující, že tento odchovanec Viliama Valenta, byť už úspěšně létá RC kategorie, nezanevřel na volné modely a dokázal, že prostě umí.

Můj zbrusu nový wakefield JJ-45, krátce před soutěží zalétaný, bude potřebovat ještě nějaký ten zásah do seřízení. Při zalétávání v Medlánkách jsem použil starší svazek z jiného modelu. Pro soutěž jsem ale připravil svazky nové, nevyzkoušel je a to byla chyba. Vyšší počáteční kroutící moment svazku způsoboval po startu přetažení. První let tedy skončil rozhoupaný model po 40 sekundách a teprve při druhém a třetím letu se mi podařilo umravnit model alespoň do té míry, aby dosáhl měřených maxim.

Kategorie volných větroňů nebyla obsazena tak silně jako kategorie gumáčků. Tropické vedro a únava z něj způsobily, že jsem nesledoval soupeře a mezi soutěžními lety raději vyhledával stín, kterého na ploše nebylo mnoho a naprosté bezoblačno nedávalo ani žádnou naději, že by nějaký ten mrak slunce na chvíli skryl. Zcela spolehlivých maxim dosáhl můj Tosáček při prvních dvou letech. Třetí let však skončil katastrofou. S ohledem na velikost plochy v Očovej a směr větru bylo nutno startovat z místa, které bylo v závětří malého hřebene. Sílu větru nebylo možné odhadnout, naopak při zemi se směr větru neustále měnil. V prvních okamžicích vleku se bylo nutno řádně rozeběhnout. Jakmile ale model opustil závětří a vlétl do ustáleného větru, bylo nutné zpomalit. Stalo se, co se stát muselo. Při třetím startu jsem Tosáčka odstartoval do silného poryvu větru, který v závětří nebyl cítit. Během zlomku vteřiny bylo po všem. Nosník ve středu křídla povolil a Tosáček dopadl na plochu ve dvou kusech. Při pádu se pak pochroumal i trup. Pro dnešek bylo tedy dolétáno.

Silnější nárazy větru, které způsobily havárii Tosáčka, byly předzvěstí krátké dešťové přeháňky. Z černého mraku, který se nad Očovou přehnal, sice déšť padal, většina kapek se ale nejspíš vypařila cestou k zemi a k očekávanému osvěžení tedy nedošlo. Přeháňka ale byla bezprostřední příčinou ztráty dalšího modelu. Mladý Tomáš Valent v průběhu přeháňky absolvoval soutěžní let se svým modelem v kategorii SPEED 400. Jen okamžik nepozornosti ve sledování modelu vyvolané deštíkem a již ho na obloze nenašel. V řepkovém strništi, kde předpokládal místo dopadu, jsme jej hledali marně. A tak již podruhé toho dne došlo na výpomoc ze strany Očovského aeroklubu. Tentokráte ale vystartoval ultralight k výcvikovému letu. Bohužel, ani toto hledání nebylo úspěšné.

Závěr sobotního dne patřil Cloud Trampům. V osmnáct hodin proběhl hromadný start tohoto celobalzového gumáčka konstrukce Charlese Granta jako memoriál pořádaný na uctění jeho konstruktéra. Blíže je této akci věnován samostatný příspěvek.

Jirka Doležel natáčí svého Cloud Trampa

Sobotní soutěžní den skončil. Na zahrádce aeroklubáckého bufetu už stál řádný kotel domácího guláše, který s úsměvem servírovaly jeho dvě půvabné tvůrkyně. Chutnal opravdu báječně a osvěžení zajistilo i řádně vychlazené pivo. S tím, jak se slunce stále přibližovalo k horizontu, klesala i teplota vzduchu k příjemným hodnotám. Únava z vedra opadla a byl čas probrat zážitky soutěžního dne, připomenout všelijaké historky modelářské a přiučit se i nějakým těm fíglům modelářského řemesla. Na závěr posezení se slova ujal Fero Swiety, jako prezident SAM 119 a novopečený europrezident referoval o aktuálním dění v hnutí SAM na evropském kontinentu. Zdůraznil, že některé návrhy na změny v evropských pravidlech, které prosazovaly některé národní kluby na setkání prezidentů v maďarském Jakabszállási, rozhodně nereprezentují většinový názor členů SAM a jsou spíše aktivitou konkrétních jednotlivců. Pravidla tedy neprojdou těmito radikálními změnami. Primárním cílem pro příští období tedy bude odstranění některých sporných formulací z pravidel, které vedou k nejednoznačnosti při výkladu či případnému zneužití ze strany soutěžících. Před rozchodem se soutěžící ještě dohodli na tom, že nedělní létání započne v devět hodin s tím, že vše bude směřovat k tomu, aby byla soutěž ukončena do třetí odpoledne a případné rozlety v jednotlivých kategoriích proběhnou ihned po dolétání posledním soutěžícím tak, aby nedocházelo k zbytečným prodlevám. Předpověď na neděli totiž slibovala ještě úmornější počasí.

Teprve v podvečer jsem plně ocenil nabídku na velmi slušné ubytování v nedalekém Vigľaši, kterou jsem v průběhu dne přijal od Paľa Rábeka. Byť jsem byl vybaven stanem a připraven přespat přímo na ploše, rovný kuchyňský stůl v pokoji ubytovny se pro opravu Tosáčka hodil. Přes noc jsem provedl nouzovou rekonstrukci křídla a trupu, na kterou padl řádný kus tuby Kanagomu. Chybějící kusy potahu pak nahradila lepicí páska. Asi kolem třetí hodiny byla oprava hotova a byl čas zapadnout do peřin.

Nedělní soutěž jsem začal s obavami, jestli Tosáček poletí a jestli nouzově opravený nosník při vleku vydrží. Tosáček po opravě nelétal špatně, rozhodně ale nelétal optimálně. Na poslední soutěžní let se domlouvám se synovcem Kubou, který mi dělá mechanika a časomíru, ať ani nezapaluje doutnák… Murphyho zákony platí. Kdybych ten doutnák zapálil, asi by poslední soutěžní let neproběhl tak, jak nakonec proběhl. Tosáček začal kroužit nad letovou plochou a měřeného maxima dosáhl ve výšce padesáti, šedesáti metrů. Pak začal pozvolna stoupat. Notnou chvíli ho sledujeme vleže, neboť krouží pořád přímo nad námi. Z Tosáčka už je jen tečka na obloze. Povídám Kubovi: "Doplň mi let do startovní karty, jdu ji odevzdat. Éro je v háji. Zkus ho sledovat, dokud to půjde.” Kartu jsem odevzdal a vracím se zpátky. Kuba mezitím vstal a už zdálky volá, že Tosáček klesá. Chvíli mi trvá, než ho najdu na obloze, a opravdu; ze stoupáku vylétl a zdá se, že se trefí zpátky na plochu. Po asi pětadvaceti minutách přistál nedaleko od místa startu. Podél plochy je široký remízek neprostupných trnek a uprostřed něj rostou stromy. Tosáček se zavěsil do koruny jednoho z nich. Hlouběji než metr se do trnkové džungle nedá dostat. Dotrhaní od ostnů se s nepořízenou vracíme zpátky.

Jdu za Viliamem Valentom a povídám: "Viliame, Tosáček je pověšený na stromě a nedá se vyprostit. Já musím hned po soutěži zpátky do Brna. Jestli budou mít tvoji kluci chuť se těmi trnkami prosekat, ať si Tosáčka nechají. Opravit půjde a Ervín Farský prožil své dětství na Slovensku, a tak bude Tosáček jako doma.” Viliam nevěří, že to nepůjde sundat, a tak se společně s ním, Jirkou Doleželem a Mirem Hartmannem jdeme ještě jednou podívat. Viliam to zkouší ale trnky opět vítězí.

Slovenští kolegové právě vytahují své Poštolky. Jako vzpomínku na slovenského konstruktéra Štefana Kopáčika se v rámci mistrovství pořádá již tradiční Poštolka Cup. Školní model neobvyklých tvarů vypouštějí z ruky ze svahu. Měří se dosažený čas a každý podařený let je odměněn hurónským pokřikem ostatních soutěžících a diváků. Má-li být modelaření především zábavou, pak je Poštolka Cup zábavou v krystalické podobě.

Závěr soutěže patřil házedlům a Texacu. Zatímco u házedel trpí vedrem pouze soutěžící, u Texac trochu stávkují motory. Odmítají startovat, přehřívají se, škytají, vynechávají, netáhnou. Počasí tak důkladně prověřilo um soutěžících v této královské disciplíně vyladit motor do letuschopného stavu.

Texaco

V souladu s večerní dohodou rozlétávají se i gumáčky. Jirka Doležel dosáhl se svým Cloud Trampem vrcholu, na Skřivana Samuela Potančoka s tímto jednoduchým modelem ale již nestačí a končí třetí. Vítězem se stává Disperáto Luboše Koutného.

Je dolétáno. Zrovna gratuluji Paľovi Rábekovi, který v rozlétávání rádiem řízených větroňů obsadil krásné druhé místo s Albatrosem Aloise Šilda. Paľo se však náhle dívá za mě a směje se. Obracím se a nacházím příčinu jeho veselí. Po ploše zrovna kráčí Viliam Valent. V jedné ruce drží sekyrku, ve druhé Tosáčka. Ani jsem si nevšiml, kdy Viliam zmizel. Podřený od křoví mi s úsměvem a skromně vrací model, se kterým jsem se už rozloučil. Tímto musím ještě jednou Viliamovi Valentovi hluboce poděkovat za jeho nezištnou pomoc a současně blahopřát slovenským kolegům, že mají ve svém středu takovéhoto člena, který své vysoké morální hodnoty vštěpuje i slovenskému modelářskému potěru.

Výsledky byly vyhlášeny, ceny rozdány. Nezbývalo než se rozloučit a vyrazit k domovům.

Závěrem nezbývá než poděkovat organizátorům ze perfektní soutěž a báječně strávený víkend.

Adam Jakeš

 
Výsledkové listiny

Fotogalerie

Fotogalerie SAM 119 (autor Paľo a Alenka Rábekovi)

Fotogalerie Fera Swieteho

O uplynulém víkendu uspořádali kolegové ze SAM 119 Mistrovství Slovenské republiky. Tato vrcholná soutěž našich východních sousedů se jako již tradičně konala v Očovej poblíž Zvolena. A protože je období prázdnin a dovolených a do Očovej je to po dálnici z Brna co by kamenem dohodil, bylo rozhodnuto. Obzvláště pak, je-li jedním z organizátorů mistrovství Viliam Valent, kterého znám z tuzemských soutěží a vždy se s tímto vzácným člověkem rád potkám.