Zakladatelé brněnské modelařiny – Ervín Farský

Ervín Farský se narodil jako syn důstojníka československé armády v Brně, jeho otec byl přeložen do Bratislavy, tam začal chodit do školy a později (asi v r. 1933) jako desetiletý také začal modelařit. Nejprve sám, kompletní materiál na gumou poháněný model včetně plánku, lišt, bambusu, potahového papíru, gumy a vrtule se dal koupit za 8 korun 50 haléřů. Jeho první model byl H 18 postavený podle Hoška. Byla zima a na zemi ležel vlhký sníh. Za půl hodiny zbyla z éra jen vrtule.

Později začal modelařit v MLL u Michalské brány, kde se skamarádil s Erikem Kvasničkou, pozdějším plachtařem a šéfpilotem Slovenského národního aeroklubu a nakonec i pilotem ČSA na transkontinentálních linkách. Mezi jejich oblíbené triky té doby patřila umělá mlha z celuloidu v záclonové trubce, který byl po zapálení přidušen Jednou při těchto pokusech shořela záclona v bytě…Dalším členem party byl Pavel Lanštiak (později známý brněnský plachtař a také šéf výstavby nové správní budovy Aeroklubu Brno-Medlánky). Pak se k nim připojil i Miloš Gabriel (později radista správy letišť a nakonec vedoucí plachtařských vývojových dílen na Medlánkách), ten aby nemusel psát ve škole kompozici, tak si prostřelil ruku.

Modelářský odbor MLL byl tehdy rozdělen na čtyři roje : orli, jestřábi, rackové a vrabci. Být mezi vrabci se považovalo za potupu a často tam byli přeřazování na nějaký ten čas různí průšviháři. Létat chodili většinou pěšky na Vajnory.

Vznik Slovenského státu měl za následek stěhování zpět do Brna. Za války byl v Brně a stavěl hlavně větroně. Seznámil se se spoustou modelářů, mimo jiné měl často diskuze s Dr. Hoškem, který byl sice výborným teoretikem, na modelařině si prý udělal i ten doktorát, ale jeho modely mu jemu samému zrovna moc dobře nelétaly. Lepili balony a také třímetrovou vzducholoď. Byl konec války, v Brně se ještě střílelo, ale čtyři naši kamarádi z Bratislavy patřili mezi ty první, co od Rumunské armády přebírali letiště Brno-Medlánky.

Jeho nejlepší modely vznikly po válce, vedl modelářský kroužek v TOS Kuřim. Tam také chodili později známí modeláři Eda Forejtník a Alois Miško. Postavil asi 160 modelů a k jeho vůbec nejlepším modelům bezesporu patřil krásný velký větroň dle FAI pravidel Rosita, se kterým na celostátních v r. 1946 ve Zlíně získal druhé místo. To jméno bylo podle jména dívky Rosity, o níž byla píseň – jediná deska hraná stále dokola – celou noc, co se model před soutěží stavěl. Shodou okolností pak právě tento model byl upraven na první prototyp RC řízení z MVVS.

Jeho motorák Sirius měl dělený trup, to proto, že ty pevné se vždy při havárii právě v místech pozdějšího dělení lámaly. Po této úpravě se havárie projevila pouze prasklými spojovacími kolíčky. Další jeho známý model, předchůdce Rosity větroň Pluto měl jméno podle planety, ale mezi modelářským lidem prý to spíše bylo jméno pro psa. Na gumáky dost zanevřel, protože mu párkrát praskl svazek a praštil jej přes ruku, také se mu nelíbil velký reakční momet obvyklý hlavně u soutěžních modelů.

S modelařinou sice skončil v padesátých letech, ale snad ne definitivně. Právě při našem posledním posezení se nechal slyšet, že by snad zase po půl století nějaké to éro zkusil znovu postavit! Inu dobří holubi se vracejí…

Asi by bylo dobré říci, že po válce létal na Medlánkách na větroních, rád vzpomíná na německé typy a našeho Šohaje 125. Na vojně pak létal Arado Ar-96, dvoumotorový Siebl a šturmovik Il-10. Z této doby vypráví mnoho zajímavých příběhů, například jak se nechal vyhecovat a sieblem udělal výkrut, přitom však upadl plexi kryt přídě kabimy, nouzové noční přistání po vysazení motoru, nízká akrobacie na AR-96 nad náměstím v Kroměříži atd…

Po příchodu Němců, protože otec byl důstojníkem, mu bylo znemožněno pokračovat ve studiu na gymnáziu. Vyučil se proto fotografem a později při zaměstnání vystudoval pětiletou průmyslovku. Později pracoval jako konstruktér mikrofilmových kamer. Byl oponentem Meopty Přerov a za tuto firmu úspěšně hasil průšvih, vzniklý při špatné montáži periskopu přímo na základně ponorek u Vladivostoku. Má zásluhy o unifikaci ve svém oboru, právě jeho konstrukční řešení bylo vzato za mezinárodní standard.

Je kostruktérem modelářských dřevoobráběcích strojů : bruska, cirkulárka, lupenková pila, drážkovačka atd. Doma si vybavil byt klimatizací vlastní konstrukce i výroby. Je dobré vidět jeho pracovní kout, který se objeví po odklopení stěny a vynoří se sklopné rýsovací prkno s proměnným vyvážením a perfektním osvětlením. Jeho konstruktérský talent a manuelní zručnost jsou obdivuhodné. On sám tvrdí, že za vše, co v životě dosáhl vděčí modelařině. Nutnost dělat vše poctivě, znát cíl, cestu k němu, promyslet konstrukci, zvládnout materiál to ho naučila modelařina. Modelařina formovala Farského jako mimořádně kvalifikovaného technika.

On zdůrazňuje, že to byla skutečná modelařina, ne jen skládání hotových modelů a létání snimi jak tomu je u většiny modelářů dnes. Velice ho trápí pohled na mládež flákající se bez cíle po ulicích. Je pravda, že je snadnější honit příšerku na obrazovce počítače, než zkusit postavit létající model. Je opravdu náročné zvládnout vlastní konstrukce, mnohem náročnější, než se brouzdat na Internetu, nebo v lepším případě zbastlit koupené éro ALMOST READY TO FLY.

Luboš Koutný

Publikováno se svolením autora.

Fotogalerie Ervína Farského

---

Na závěr několik poznámek pod čarou:

Ervín Farský se narodil 4.11.1922, zemřel 9.1.2009.

V Brně byla vždy početná německá menšina a tak nepřekvapí, že Ervín Farský se narodil jako Ervín Fluss. Své německé příjmení si změnil až krátce po válce. Zajímavým je rovněž způsob, jakým si jej zvolil. V průběhu druhé světové války a po určitou dobu po ní byl zaměstnancem TOS Kuřim. Jedna z tamních ulic poblíž nádraží nese jméno "Farského”. Měl jsem možnost hovořit s nevlastním Ervínovým potomkem a ten mi skutečně potvrdil, že inspirací pro výběr jeho nového českého jména byla tato ulice, kterou musel pravidelně procházet na cestě mezi TOS-kou a místním nádražím.

S TOS Kuřim jsou spojeny nejen jeho válečná léta, ale také vrchol jeho modelaření a počátky jeho létání. Vedl modeláře organizované při TOS Kuřim. Z jeho iniciativy zakoupila v roce 1950 místní odborová organizace (ROH) větroň VT 125 Šohaj (výrobní číslo 191, OK 0624), se kterým létali členové "Svazu ČS lidového letectví továrny TOS Kuřim”.

Adam Jakeš

Ervín Farský patřil ve 40-tých letech k velmi aktivním a úspěšným brněnským modelářům. Jeho konstrukce byly vždy elegantní a technicky promyšlené. Modelaření však záhy po válce opustil a plně se věnoval své největší vášni – létání.