Zakladatelé brněnské modelařiny – Zdeněk Husička

Modelářské začátky Zdeňka Husičky, původním povoláním obchodníka s obrazy, jsou již popsány v medailonku nestora brněnských gumičkářů ing. Jančaříka, který mu názorně na prvním motoráku předvedl, jak se staví modely. Víc již Zdeněk nepotřeboval, byl tak zručným a dobrým porozorovatelem, že mu to stačilo, aby vše další již zvládl sám.

Stavěl hlavně větroně a motorové modely, také krásný motorizovaný větroň. Zvláštností bylo 3,5m velké samokřídlo na plovácích, poháněné motorem jeho vlastní konstrukce, nepřežilo však zalétávání. Od r. 1942 byl nasazen v Ostmarce. V září r.1945 otevřel modelářskou prodejnu v pavlačáku na Cejlu a současně dělal plachtařské zkoušky A, B.

Založil firmu LETMO, první výrobce seriových modelů. V r. 1946 létal na celostátních všechny tři kategorie, mimo jiné také gumáky s krásným Jančaříkovým JJ 46, jeho motorák Bečička byla velmi ůspěšným typem. Pak zkoušel zmenšovat krky na svých modelech. V následujícím roce postavil motorák L-17, který startoval z kormidel (éro již mělo časovač). Slavil ůspěch na zájezdu do Polska. Stále více se věnoval vylepšování modelářských motorů a spolupracoval s výrobcem motorů Josefem Pfeffrem. Sponzoroval klub LETMO jehož členy byli Jančařík, Farský, Lanštiak a další.

Začátek padesátých let byl u nás ve znamení velkého rozvoje upoutaných modelů. U rychlostních pak výsledek soutěže byl zcela závislý na výkonu motoru. Větší část odporu za letu vytváří řídící lanka, která model stabilizují kolem podélné osy ani ta výškovka není zcela nezbytná, neboť ostředivá síla a zvedání, či klesání řídící ruky někdy docela stačí a tak na aerodynamice modelu až tak moc nezáleží..Tehdy se létalo hlavně hřišti Sokol-Zbrojovka za Lužánkami. Od r. 1951 již létal jen upoutané modely. Jeho obchod se stěhoval ze zadní části domu dopředu na ulici Cejl 16..
Zdeněk byl zdatný obchodník a dobře pochopil, že světový rekord je tou nejlepší reklamou. Nejprve překonal světový rekord v kategorii s motorem 2,5 cm3. Eda Chubný říkal, že před jednou schůzí aeroklubu na Slatině se kluci nahrnuli u nového modelu malého auta FIAT 600, nadšeně komentovali zdařilou konstrukci a padla také otázka, co to stojí ? Zdeněk šel právě kolem a prohlásil : "Je to lacinější, než co mne stál ten rekord !” Nakonec získal i rekord absolutní v kategorii upoutaných modelů s tryskovým (pulsačním) motorem. Zvyšující se rychlosti modelů měly stále vyšší nároky na fysický fond soutěžících. Při jednom treningovém letu byla jeho tryska tak rychlá, že se netačil otáčet kolem pylonu. A tak upoutaný byl nejen model, ale i modelář. Vše mohlo skončit zraněním s ošklivými popáleninami. Naštěstí Zdeněk na poslední chvíli zatáhl za jedno lanko a model se zaryl do země ještě dost daleko od něho. Byl vedoucím trenérem družstva, které zvítězilo na Mezinárodní leteckomodelářské soutěži “Lido-demo” v Moskvě.

Když se v r. 1954 zakládalo Modelářské výzkumné a vývojové středisko Svazarmu v Brně na Jarošové, tak nebylo pochyb, kdo bude jeho vedoucím. Ano Zdeněk Husička tento výzkumák vedl přesně dle názvu. Dělal se zde výzkum a vývoj. Motory zde vyvinuté byly svého času nejlepší na světě. Českoskovenští modeláři pravidelně vítězili na Mistrovstvích Evropy i Světa. Američané se jen zmohli na hanlivý článek nadepsaný : "Šest profesinálů ukradlo mistrovství světa”. Tím mysleli tři naše a tři Maďary. Jaksi zapoměli, že tehdy létal i student Franta Pastyřík, který nebyl zaměstnancem MVVS.

Zdeňkovy rekordy a úspěšné vedení družstva mistrů světa i samotného MVVS se promítlo jmenováním do nejvyšších funkcí FAI. Tehdy byla oficielní řečí FAI francouština. Zdeněk tuto řeč neuměl, ale během cesty vlakem z Brna do Paříže se celý svůj inaugurační projev ve francouštině naučil nazpaměť. Měl velký úspěch a o přestávce se na něj delegáti různých zemí obraceli s dotazy ve francouštině, nechtěli věřit, že tuto řeč neumí…Těsně před penzí se Zdeněk nechal ovlivnit různými rádci a z MVVS odešel. Vedení převzal Josef Sladký, který z toho udělal spíše fabriku. Vzrostla produkce, ale snížila se kvalita. Poslední roky pak Zdeněk psal nějakou historii modelařiny, ale nevím, zda se dočkala publikování. Jako seriál vycházela v modeláři jeho kniha Paliva pro modelářské motory.

Nyní mi prosím dovolte pár, poněkud osobních poznámek, jak já student jsem PANA Husičku poznal.

Nejprve jako divák na soutěžích, pak jako člen modelářského odboru Svazarmu na schůzích – ty bývaly na Jarošové v patře, nad MVVS, každé úterý večer a bylo dobrým zvykem tam referovat o soutěžích, které se v neděli létaly a o novinkách. Také nám tam byla nařizována pracovní povinnost na stavbě kruhu pro upoutance na Medlánkách (až ten byl dokončen, tak ty upoutance již nikdo téměř nelétal).

Tam také měl Aeroklub školení teorie motorového létání, do kterého jsem se přihlásil. Na závěr teorie byly zkoušky. Aerodynamiku zkoušel Zdeněk Husička a šla o něm pověst, že je velmi přísný. Když na mne přišla řada a vytáhl jsem si otázku, tak mi řekl. Nakresli mi poláru profilu, křídla a letounu, popiš hlavní charakteristické body a vůbec mi řekni, co o tom víš. Začal jsem hezky postupně, kreslil a popisoval, on klidně seděl, nechal mne domluvit a pak řekl :"Konečně někdo, kdo tomu pořádně rozumí”.

Na jaře dalšího roku jsme létali Krajskou soutěž na Slatině. Byl krásný den pozdního jara, teplo a téměř bezvětří. Já měl nové Supertágo a první tři lety byly samá maxima. Přišel za mnou Josef Sladký a nabízí mi žebírka na křídla (on se tehdy vsadil s Emilem Resem, že postaví wakefielda a Emil trysku, ta žebírka byla to jedinné, co z té sázky zbylo). Ptám se jaký profil, prý MVA 301. Říkám děkuji, ten jsem měl na prvních érech, nyní létám B 6356b. Ukaž, dívá se a diví se, že tak tenký profil a křídlo je pevné, pak volá Luboše Kočího a sním přichází i pan Husička, podívá se, pokývá hlavou a říká : "Nechte ho být, on tomu dobře rozumí a ví, co dělá. Já ho zkoušel z aerodynamiky. Přijď zítra do MVVS a Sylva tě tam nechá vybrat kvalitní balzu na nové éro”.

Pak náčelníkovi Halaxovi zbyly nějaké peníze a my si mohli nechat udělat vrtule v MVVS dle našich šablon. Sylva Šíbl mne přesvědčoval, abych si vzal jeho vrtule, že budou lepší než to, co jsem vymyslel. Ptám se jak jste na to přišel ? On mne vedl k svému měřáku a začal mi vše vysvětlovat (ampérmetr udává kroutící momemt, wattmetr příkon, dynamometr tah atd.), ptá se zda tomu rozumím, říkám, že studuji elektroprůmyslovku a že tedy ano. Byl nadšený, že má pozorného posluchače a nakonec se mne ptal, zda je mi jasné, že ta jeho vrtule je lépší. Všiml jsem si, že za námi stojí pan Husička a tak jsem si dal záležet abych se vyjadřoval slušně a přesně. Říkám, pokud bychom ještě startovali ze země, pak bych vám věřil, vy na tom svém aparátě totiž měříte jen statický tah. Ovšem my ten model hážeme a on letí svou rychlostí asi 10m/s. Aby to měření mělo smysl, pak ještě potřebujete velký ventilátor, který vám tu vrtuli bude patřičně ofukovat. Největší tah vám dnes tady dá úzký list s malým stoupáním a velikým průměrem, ale to není vrtule, to je rotor vrtulníku. Sotva jsem domluvil, tak se ozvalo : "Výborně, ten ti to dal Sylvo.” Pak již nic nebránilo tomu, aby mi Sylva udělal vrtule dle mého výkresu a ty byly opravdu dobré.

Ano, myslím, že podobné dobré zkušenosti se Zdenkem Husičkou měli i další mladí modeláři. Například Dolčan Dědek si jako student o prázdninách přividělával v MVVS a ještě si odsud přinesl kvalitní motory na své modely.

Luboš Koutný

Publikováno se svolením autora.

Fotogalerie Zdeňka Husičky

Pokračování seriálu o zakladatelích brněnské modelařiny z pera Luboše Koutného je věnováno Zdeňku Husičkovi. Modelář, konstruktér, organizátor, zakladatel MVVS. Obchodní duch Zdeňka Husičky umožnil nejen vzniknout mezinárodně uznávané značce modelářských motorů, nadějné modeláře vždy aktivně podporoval.