Už zase létáme.
Konečně se nám vrací život do normálních kolejí a snad v nich už zůstane. Jedna z prvních vlaštoviček se konala 29.5. v Příboře pod patronací Juraje Tinky a Františka Machače. Zbylé pomocníky nebudu jmenovat, abych na někoho nezapomněl. Létal se memoriál Zdeňka Rašky
Ač byla prachmizerná předpověď počasí, přes to se nás sešlo ráno na letišti k 20-ti pilotům a kupodivu vše dopadlo na jedničku. Mraky se honily okolo, město Příbor zmoklo, ale na letiště spadlo pár kapek.
Po zregistrování jsme se dozvěděli, že každý dostane párek, pito, kávu, čaj a nějaké pamlsky. Hotový interhotel. Pořadatelé rozhodli, že se bude létat na kola s hromadným stratem. Vždy dvě kola v kategorii hned za sebou. Bohužel se kvůli tomu musel obětovat Franta Machač a dělal řídícího létání. Za mě velká 1. Naštěstí ho v soutěžení zaskočil vnuk Štěpán Kučera a určitě doma dělá jen radost.
Začalo se od nejmenších. Nejprve odlétaly 30 tinky, potom 400. Po nich následoval ALOT, Elektrorubber a na závěr ELOT. Pozastavím se u Elektrorubberu. Létalo se jen na 30 sekund a přes to výsledné časy nebyly žádná ostuda. Také se při startu stala pro diváky komická situace, kdy jeden model při stoupání prudce vybočil do strany a doslova pokousal sousední model. Ten mu to také nedal zadarmo, tak najednou byly na zemi dva slušné sešrotované modely.
Dali jsme si páreček a šli na to znovu. Tentokrát jen jedno kolo a druhé v případě, že by bylo víc kolegů plných. Což se nestalo. V druhé rundě vše běželo jak po drátkách a snad jedinou kolizi jsem zavinil já, když se svým 144 palcovým modelem v ALOTU jsem se trefil do KL 61 Petra Chvátala. Naštěstí bez následků.
Pořadatelé ve spolupráci se synem pana Rašky vymysleli, že výherce 400 dostane nějaký model po zesnulém Zdeňkovi Raškovi. A tak si pan Šveda odvezl krásnou A2 Jupiter z roku 1969.
Prý mají zásobu na hodně roků. Začněte, tedy zbrojit na příští memoriál Zdeňka Rašky.
Výsledkovou listinu a pár fotek najdete v příloze.
Sláva Štorek