A 2- Nordic
Už dlouho se mi honila myšlenka hlavou osadit model kategorie A-1, nebo A-2 radiem a zkusit jak nám to lítalo za mlada. Jenom s tím rozdílem, že tam nacpu rádio a neproběhnu za modelem kilometr, nebo více (snad). Téměř všichni jsme odkojení právě těmito modely od házedel, až po A-dvojky. Jistě je pár jedinců mezi námi, kteří skočili přímo do RC. Ti ani neví co je to krása volného letu. Na těchto soutěžích se scházelo pro dnešní dobu neuvěřitelných 80 soutěžících v jedné kategorii a to byly oblastní soutěže.
Po přečtení soutěžních pravidel pro letošní ME v Italii, kdy je vyhlášena soutěž v kategorii A2 Nordic, pro modely do roku 1960. Padlo rozhodnutí jít do toho a takový model postavit. Dost dlouho jsem přemýšlel jak a co by to mělo umět a taky technicky to nějak dát dohromady. Tyto modely mají jednu výhodu. Téměř 70 roků se nemění pravidla a jsou velmi jednoduchá. Celková plocha modelu 34 dm2, minimální váha 410 g, silon 50 metrů, letový čas 180 vteřin. V mezích těchto veličin si dělej co chceš. Po pravdě moc toho vymyslet nejde. Tyto modely vypadají téměř totožně i teď. Pomineme-li využití moderních materiálů, krouživý háček a dokopávání výškovky na čtyři až pět dob, využití elekroniky a kdoví co ještě. To jsme ale někde jinde. Cena takovýchto modelů se pohybuje někde v jednotkách statisíců korun.
Před vánocemi jsem se začal zabývat myšlenkou jaký vlastně model stavět. Prošel jsem na netu snad všechno co jsem mohl a nic nebylo podle mých představ. Až někde jsem narazil na model který mě trknul „Jo, to je ono“ . Model se jmenuje Sans Egal, rozpětí 80 palců od A. Ryvarinena z Finska. Mezi tím jsem si ale posbíral dostupné informace z dobových časopisů ze stavby a létání. Nechat vytisknou plán a po první prohlídce zděšení. Trup je široký pouze 14 mm a výškovka by měla vážit okolo 10 – 12 g. V tom okamžiku nastal problém, jak serva, přijímač a baterku dostat do tak tenkého trupu. Po oplátování předku trupu balsou mi zůstalo na šířku okolo 8 mm na tohle všechno. Podmínka je všechno umístit před křídlo a ještě k tomu se tam musí vejít závaží, asi tak 80 g. Vyškovka je zesílena pro ovládání RC a vyšla na hrozivých 16 g. Nakonec se mi podařili vše nějak natlačit do trupu a závaží vzrostlo na 92 g olova v předu trupu. Přijímač čtyřkanálový JETI (pětikanál už se nevešel) je napájen jedním článkem LiPol 450mAh (dva by se nevešly). Dvě digitální serva, které fungují i při 3 až 3,7 V. Po kompletaci první zvážení a k mému překvapení 420 g, to jde.!!!!
Nastal krok zaklouzání bez zapnutého rádia. Snad čtyřicet letů z ruky, s podkládáním křídla a výškovky, až to vypadalo, že to letí jako A-dvojka. Zálet gumicukem na použité staré gumě která má snad více uzlu než pružné gumy. Téměř bez zásahu do letu, ale taky problém na směrovku. Jako by tam nebyla. Po přistání zvětšit výchylky a už se to trochu neochotně točí. Bylo krásné únorový počasí a pár stoupáku se objevilo. Po jednom startu se mi podařilo chytnout lepší stoupák a po minutě měl model tak 150 metrů a stále nahoru. Potlačení a model se nahrbil a stále stoupal. Chvíli boj a pokus o přitažení. Model se párkrát zhoupnul, krásně se vystředil ve stoupáku a předpisově jel nahoru. I když byla zima, pot na zádech a čele, kniply nadoraz a jenom to nesmím nechat zalítnout za sebe, tam je les a tím pádem by byl konec modelu. Nakonec se mi podařilo stoupák proletět a dolů to šlo hodně rychle, uf.!!! Vše sbalit a doma upravit výškovku. Za týden znovu zálet a už dobrý. Pár letů na vyzkoušení času. Bylo osm hodin ráno a mlhavo bez stoupáků, bezvětří a nakonec foukalo tak 3 metry. Průměrný čas z 50 metrovýho gumicuku 150 vteřin. Co si vzpomínám z doby kdy jsme to lítali, dobrý!.
Tak jsem se vrátil o nějakých padesát roku zpět v modelařině. Jenom s tou krabicí na krku by se asi blbě za modelem utíkalo. Je to lítání které má v sobě vzpomínky ale snad i budoucnost, která je krásná v jednoduchosti. Hlavně pro ty, kteří už nějak nemůžou ze zdravotních důvodů pro model někam dále chodit. Modely se dají osadit elektromotorem, to bude ale jiný modelářský oříšek. Pro gumicuk se chodí tak 60 metrů a to taky není nic hrozného. Je to ale taky kategorie, která vás nenechá sedět s křesle na rekordně stratosférické a časové lety. Ty tři minuty utečou jako nic, trochu vydechnout a znovu nahoru. V jiných kategoriích se v padesáti metrech chystá člověk na přistání. Tady teprve začíná boj o vteřiny, v tom je ta krása. Model v té výšce je krásně vidět a pohled na ten tichý pomalý let nad zemí je balsám na duši modeláře a modelářská erotika……..
Franta Machač