20. ročník Mistrovstní Evropy RC historických modelů Itálie letiště Molinella 22. 06. – 27.06.2025

Letošní jubilejní ročník Mistrovství Evropy RC historických modelů připadl na Itálii. Po prvotních potížích pořadatele se místem konání stalo letiště Molinella. Pro některé z nás to byla komplikace v podobě zrušení rezervací ubytování a rychle hledat ubytování nové. Byli i tací, kteří již ubytování neměnili a dojížděli něco přes hodinu na letiště. Mě se podařilo společně se Slávkem Štorkem a Fandou Kšánou najít nádherné ubytování poblíž.

Konečně nastal den odjezdu a v sobotu 21. 06. jsem ve čtyři hodiny vyrážel na cestu dlouhou 1050 km. Kolem sedmé hodiny ranní jsme se setkali na předem domluveném místě v Mikulově se Slávkem a Zdeňkem Sýkorou a vyrazili směr Rakousko a Itálie. Cesta ubíhala v poklidu a po několika zastávkách na odpočívadlech jsme po čtvrté hodině odpolední dorazili do místa ubytování. Přivítal nás postarší pár, majitelé penzionu a také Fanda, který dorazil chvíli před námi. Jak jsem psal ubytování bylo nádherné a manželé velmi příjemní a ochotni se vším pomoci a poradit. Dali jsme si chladnou sprchu a sešli se na poradu jak zítra provedeme registraci.

Ráno po snídani jsme se vypravili na letiště. Byla neděle a na letišti vládl rušný paragánský provoz. Pořadatele jsme našli pod přístřeškem a protože tam takřka nikdo nebyl rychle jsme se zaregistrovali. Pořadatelé již měli vytištěny seznamy účastníků s počty přihlášených modelů. Já jsem se na poslední chvíli rozhodl vzít ještě jeden model navíc, byla to A2 postavená Richardem Metzem a i tento model mi bez problémů zaregistrovali na místě. Zaplatili jsme tedy startovné a obdrželi jsme upomínkové předměty a startovní čísla. Startovní karty jsme ovšem neobdrželi. Po registraci jsme se odebrali na výlet do Ferrari, kde jsme si prohlédli toto krásné město a zašli na Italskou kávu a zmrzlinu.

Večer v pět hodin proběhlo slavnostní zahájení za účasti představitele města Molinella. V projevech většinou v Italštině nám zřejmě popřáli mnoho úspěchů a krásných zážitků. Chvíli po té proběhlo setkání prezidentů jednotlivých zemí. Bohužel se nemohli dostavit všichni prezidenti někteří ze zdravotních důvodů jíní z pracovních důvodů. Za naši zemi byl delegován František Kšána, který měl za úkol oznámit přijetí pořadatelství příštího šampionátu. Fanda také přebral pár informací ohledně množství paliva v TEXACU a pár informací o povolení dalších motorů pro kategorii NMR 2,5. Podrobněji vás určitě budeme informovat později.

V pondělí ráno jsme byli v 8:30 na letišti a netrpělivě očekávali brífink. No jaksi Italové mají jiný přístup k času, takže jsme čekali a sluníčko začalo topit. Ve volné chvíli jsme si vyzvedli startovní karty pro tento den. Konečně po hodině čekání Roberto Grassi zavelel a vyhlásil pravidla pro tento letový den. Všichni jsme byli upozorněni na směr startu a přistání modelů, který bude určovat šipka umístěna u vstupu na startovací plochu. Dále jsme si mohli měřit časy na vzájemně a letový prostor nebyl nijak omezen, což jsme zprvu brali dosti rozpačitě. Létalo se tedy kdekoliv a to i nad lidmi, hangárem i kempem. Veškerou zodpovědnost za způsobenou škodu na sebe převzali soutěžící a světe div se naštěstí se nic nestalo. Bylo deset hodin asi 35 stupňů a šlo se na věc. Létali se tyto kategorie OTVR, OTMR AB, NMR 2,5 a ½ TEXACO.

Hned od „rána“ jsme chtěli odlétat motorové kategorie a tak jsme se Slávkem nastoupili na plochu a postupně dávali jeden start za druhým. Samozřejmě i ostatní nelenili a tak bylo za chvíli nebe plné modelů a o stoupavé proudy nebylo nouze. Další rozpaky panovali při startech větroňů, kdy po vzoru loňského mistrovství světa byly gumicuky nataženy na startovní čáru motorových modelů. Naštěstí se nikomu nic nestalo, ale myslím si že toto riziko není vhodné podstupovat a organizátoři by se měli vrátit ke oddělení těchto kategorií.

S příchodem poledne se vzduch přehřál natolik, že modely začali padat z nebe jako zralé hrušky a tak jsme se odebrali pod přístřešky doufaje v ochlazení. Plocha se postupně vylidnila a soutěžící se ukrývali před sluncem. Někdo volil bazén, jiný se šel zchladit do sprch nebo do místní restaurace.

Někdy kolem třetí hodiny odpolední opět začala termika fungovat a tak hurá do vzduchu dolétat chybějící lety. Někomu se dařilo a přidal další maxima, někomu zase naopak, ale tak už to na soutěžích bývá. Po skončení soutěžního létání, které bylo posunuto na 16:30 jsme netrpělivě očekávali jak to dopadlo a kdo se bude rozlétávat. Vzhledem k tomu, že nebyla k dispozici online výsledková listina, chodili jsme se průběžně dívat k pořadatelům.

Zjistili jsme, že do rozletu postoupili v kategorii OTVR 4 soutěžící za nás tam byl Fanda Kšána. V kategorii OTMR AB 2 soutěžící – Slávek Štorek a Míra Vaněk. V kategorii NMR 2,5 3 soutěžící a i tam jsme měli zastoupení Michala Tesaře. Jen ½ TEXACO bylo rozhodnuto.

Po rozletech se konalo slavnostní vyhlášení, na kterém byly předány poháry a na počest vítězů zazněla hymna. Velkou kaňkou na tomto vyhlášení bylo to, že většina soutěžících odjela a slavnostního vyhlášení se zúčastnilo jen hrstka účastníků vesměs obyvatel kempu.

Po slavnostní ceremonii jsme se odebrali na ubytování a po horkém dni se zchladili sprchou.

Druhý den jsme opět dorazili na letiště kolem 8:30 a hned si vyzvedli startovní lístky. Tentokrát tam již Roberto byl včas a tudíž i brífing proběhl včas. Podmínky pro létání byly stanoveny stejně jako předešlí den. Roberto ještě na konec zdůraznil, že je slušnost aby soutěžící zůstali na vyhlášení výsledků a neodjížděli předčasně z letiště.

Po deváté hodině se šlo na plochu, na pořadu byly tyto kategorie. OTVR-E, Elektroruberr, Nordic-A2 a TEXACO. Kategorie Nordic – A2 byla nová kategorie vložena pořadatelem. Jsou to A2 ovládané RC s volbou startu buďto klasicky na šňůře nebo gumicuku, což nikdo z soutěžících nevyužil, nebo start za pomoci elektromotoru z výškoměrem. U této kategorie je stanoveno maximum na 3 minuty, kdy čas se počítá od vypnutí háčku nebo elektromotoru. Na kartách ovšem bylo měřené maximum 3 min. 30 vteřin. Ptali jsme se Roberta při nástupu jak tedy máme měřit časy a ten řekl podle pravidel 3 min. od vypnutí motoru a tak jsme tedy počítali tři minuty od vypnutí a do karet psali 3 30, protože pořadatelé trvali na tom, že se započítává i motorový let. Tuto kategorii jsme létali čtyři za Českou republiku já Slávek Štorek, Fanda Kšána a Pavel Skotnica. Všichni jsme brali tuto kategorii jako odpočinkovou a vlastně já jsem se nechal přemluvit týden před odjezdem pod podmínkou, že uděláme radost Richardovi Metzovi, protože tři modely byly z jeho dílny a navíc Donaldové byli i jeho konstrukce. Mě se podařilo nalétat třikrát maximum a tak jsem čekal na večerní rozlet.

Další kategorie byla Elektroruberr, kde létala převážná část startovního pole s modely typu Sokol nebo Vega. Zajímavé bylo sledovat Fandu Kšánu, který létat s modelem Halsman Wake což je krásný gumáček typu Wakefield. Fanda se totiž s tímto modelem prodral startovním polem až do rozletu.

Další kategorií byla OTVR-E kde jsme měli tři borce. Do večerního rozletu se probojoval jen Slávek Štorek.

Kategorie TEXACO létalo 15 soutěžících a my jsme měli také svého zástupce neúnavného Zdenka Sýkoru se svým letitým modelem Jasco Flamingo. Zdenek zabojoval a bylo z toho krásné druhé místo a to rovnou bez žádných rozletů.

Večer jsme všichni netrpělivě očekávali rozlety a jako první šli na řadu OTVR-E. Na start se postavilo devět borců a rozlet začal. Vše probíhalo vcelku dle očekávání, kdy po cca čtyřech minutách zůstali tři borci ve vzduchu. Dva Italové a jeden Maďar. Po cca 20 minutách udělal Maďar chybu a tak se začal snášet k zemi. Italové Renzo Razzi a Rover Mersecchi ovšem začali bojovat a to doslova. Renzo létal v až astronomických výškách a Rover bojoval o něco níže. Po cca 40 minutách se rozhodlo, že bude odstartován další rozlet a to v kategorii Elektroruberr a ti dva ať bojují dál.

Rozlet v elektroruberr byl odstartován a Fanda vybojoval nádherné třetí místo. Italové stále létali. Potom jsem měl jít na rozlet já v kategorii Nordic-A2, bohužel můj soupeř Rover stále létal a nehodlal to vzdát.

Po hodině létání Roberto Grassi ukončil rozlet OTVR-E verdiktem oba budou první a hotovo. Konečně jsem se tedy dostal na řadu já a Rover. Ač měl Rover za sebou velmi náročný rozlet nepodařilo se mi najít nějaký zapomenutý stoupák a po minutě jsem přistál.

Po skončení rozletů se přichystalo slavnostní vyhlášení a mi si šli pro poháry. Bohužel ranní apel Roberta Grassiho nepadl na úrodnou půdu a diváků bylo ještě méně než předešlý den.

Další den byl opět ráno 8:30 briefing, rozdání startovních karet a od devíti hurá na start.

Létaly se tyto kategorie ALOT, NMR a OTMR-C. Kategorie NMR a OTMR-C patři v posledních letech mezi naše velmi silné disciplíny a tak jsme doufali v dobré výsledky. Hned od rána se do toho pustili Mirek Vaňek a Petr Svoboda. Také Slávek Štorek do toho vlétl, ale bohužel se mu moc nedařilo a tak si po dvou startech dal pauzu. Petr s Mirkem to odlétali ráno a potom ze zdravotních důvodů Petra odjeli na hotel do chladnějšího prostředí. Jediný komu se podařilo odlétat tři maxima byl Ital Vallicelli Matteo a tak se rozlet nekonal. Další kategorie NMR už byla vyrovnanější a Slávek Štorek se dostal do rozletu společně s dalšími čtyřmi borci. Kategorie ALOT byla jednou z nejobsazenějších a tak se i do rozletu dostalo 7 soutěžících.

Ještě před rozletem obcházel Roberto Grassi, poučen včerejším nekonečným rozletem OTVR-E, finalisty s návrhem snížení motorového letu na 35 vteřin s maximem 20 min. Těm co by se povedlo toto maximum nalétnout tak by postoupili do dalšího kola rozletu, kde by se opět snížil motorový let. Večerní rozlet odstartovala kategorie NMR, kde jsme měli zástupce Slávka Štorka. Miroslavu Liškovi se nepodařilo odstartovat s modelem s jednokolovým podvozkem a tak zůstali ve vzduch čtyři borci. Po patnácti minutách už byly pouze dva a to Slávek a Roberto. Opět se začala opakovat historie z předešlého dne a oba kroužili v astronomických výškách takřka 45 minut. Potom začala termika slábnout a oba borci se snášeli k zemi. Slávkovi to padalo rychleji a tak přistál jako první, jenže cca po třech vteřinách bylo vše jinak. Roberto se nedokázal trefit na plochu letiště a přistál cca dva metry mino přistávací plochu. Naše radost bylo obrovská a při podání rukou Roberto prohlásil, že mu selhali baterie ve vysílači a proto se netrefil na plochu.

Rozlet kategorie ALOT byl z časových důvodů odložen na příští den ráno. Večer došlo na předání pohárů za skromné účasti přihlížejících na což jsme si již zvykli.

Následující již poslední soutěžní den začal rozletem kategorie ALOT. Při nástupu Roberto navrhl zkrácení motorového času podle nápadu ze včerejška. Tento nápad se ovšem nesetkal s kladnou odezvou u Italských soutěžících a po bouřlivé debatě zůstalo vše při starém. Naštěstí vše dopadlo dobře a rozlet proběhl bez dlouhých letů.

Následně mohlo začít další klání posledního dne v kategoriích ELOT, TEXACO CLASIC a 1/2A ELECTRIC 400. Protože už jsem ani jednu kategorii nelétal mohl jsem se naplno věnovat dění soutěžního dne a pomoci kamarádům.

Mirek Vaňek a Petr Svoboda opět od rána vypouštěli své CLASIC TEXACA do vzduch a snažili se o dlouhé lety. Slávek Štorek šel na kategorii ELOT, kde se mu podařilo odlétat třikrát maxe a postoupit do rozletu. Přes poledne opět jako každý den panovalo nesnesitelné vedro a tak se všechno přehřálo a termika nefungovala. Po pauze jsme šli se Slávkem na TEXACO CLASIC a Slávek dal jako jediný tři maxe. Zdenek Sýkora rovněž statečně vysílal svého vzkříšeného Orla do vzduchu, ale vlivem vedra mu motor nešel podle jeho představ. I tak z toho bylo krásné páté místo. Petr Svoboda také zabojoval a dostal se na krásné třetí místo a Mirek Vaněk mu kryl záda na místě čtvrtém.

V kategorii 1/2A ELECTRIC 400 se nám moc nedařilo a celou ji ovládli Italové.

Jedinou kategorii na rozlet tedy byla kategorie ELOT. I zde padl návrh na snížení motorového letu a maximum na 20 min. Tentokrát všichni souhlasili a šlo se do finále. Z pěti finalistů se přes dvacet minut dostali Slávek Štorek a Renzo Razzi. Nový start a znovu i se zkráceným časem výška úctyhodná. Po 23 minutě Slávek přistává a zkušený Renzo se blíží na plochu, jenže opět se něco stalo a Renzo nedolétl, takže Slávek zvítězil.

Večer bylo rozdělení cen a symbolické předání štafety pořádání dalšího mistrovství. Po ukončení předávání cen jsme odjeli na ubytování převléknout se na banket, který byl uspořádán ve městě Molinella. Na banketu nám podali typickou Italskou kuchyni se spoustou předkrmů a vína. Došlo i na sladkou tečku. Během banketu byli promítány fotky z celého průběhu šampionátu a samozřejmě došlo na očekávanou událost vyhlášení celkového vítěze šampionátu. Snad nikdo nebyl překvapen, když pořadatelé vyhlásili jméno Květoslav Štorek. Prostě je to náš Grand šampión. Pořadatelé také znovu vyhlásili předání pořádání následného ročníku a naši zástupci Fanda Kšána a Slávek Štorek pozvali všechny do České republiky na 21. ročník Mistrovství Evropy.

Poslední den, který byl v záloze jako rezervní jsme využili k výletu k moři kde jsme ukončili toto mistrovství.

Ještě pár postřehu, které bych chtěl napsat. Toto mistrovství bylo uspořádáno rok po Mistrovství světa v Maďarsku, kde Maďaři nasadili pomyslnou laťku hodně vysoko a tudíž jsme srovnávali nesrovnatelné. Ač jsem neviděl do zákulisí bylo vidět, že pořádání tohoto šampionátu byl vrženo na bedra několika členů a ti se s tím poprali tak jak mohli. Zmatky ve startovních kartách, při nástupech a průběhu pořádání soutěže byly řešeny s úsměvem ve tváři a nakonec ku prospěchu soutěže. Rovněž bezpečnostní opatření v oblasti bezletových zón vůbec nebyly a vše probíhalo s nadhledem. Nápad s určováním směru startu a přistání pomoci šipky byl dobrý, ale možná někdy bylo zapotřebí tuto šipku včas otáčet. Další postřeh z létání elektrokategorií byl ten, že vzrůstají pochybnosti o poctivosti soutěžících kdy je možné znovu spuštění motorů. Model, který je ve značné vzdálenosti od časoměřiče není možné kontrolovat, zda nebyl znovu spuštěn motor. Toto vede k podezření, že když všichni padají jsou borci co letí rovně a někteří dokonce i mírně stoupají. Nechci na nikoho ukazovat, každý si to musí zodpovědět hlavně sám před sebou. Ještě jedna věc, kterou jsem nezmínil, tak jako v loni na Mistrovství Světa věnoval pan Thomas Ryan pro čtvrtá místa motorových kategorií cenu útěchy v podobě motoru hodícího se k dané kategorii. Za toto mu patří velké díky. Nakonec bych chtě smeknout před všemi kdož byli ubytováni na letišti v kempu, že vydrželi tyto vedra.

Těším se tedy na další ročník u nás v České Republice a jsem zvědav jak se s touto výzvou popereme my.

Petr Hošek.

Fotky na Zoneramě – Pavel Skotnica

N CLASSIFICHE EUROPEO MOLINELLA N CHAMPIONSHIP MOLINELLA N CLASSIFICA TEAM