Mistrovství republiky historických modelů 2021

O prodlouženém víkendu 27.-29.8. jsme se zúčastnili mistrovství republiky na letišti Raná.
Mistrovství předcházela dlouhá diskuze ohledně vyhlášených podmínek, které letos striktně stanovili hoši ze SAM 95. Modely 1:1 přihlášky do 31.7. a podobně. Asi jsme národ rejpalů. Místo toho, aby někteří kolegové řekli, príma, je to všechny jedním metrem. Začaly pokusy o obcházení a ohnutí pořadatelů. Naštěstí chlapi ze SAM 95 zůstali stát pevně na svých nohou a neslevili z ničeho, co rozhodli.
Možná to někoho odradilo, ale jestli někdo prohrál, tak ten co nepřijel. Přihlášených bylo 48 modelářů s 231 modely. Je jasné, že i počet skutečně soutěžících se ještě snížil o ty, co onemocněli nebo se třeba zalekli špatné předpovědi počasí. To tak prostě je.

Dovolím si malé odskočení od tématu. Jeli jsme se ženou již ve čtvrtek a kromě návštěvy v několika zahradnictvích jsme se stavili v Pavlíkově u Rakovníka. V této vesnici je soukromé muzeum motocyklů. Doporučuji, doporučuji a ještě jednou doporučuji. Kdo miluje jednu stopu nebude věřit vlastním očím.
A jsme na letišti. Ubytování v “apartmánu”, apartmán si představuji jinak, ale co, obejít letiště a pozdravit kamarády. Večeře v Lounech a čekání na ráno. Předpověď počasí totiž nevěštila nic dobrého. Ráno briefing a jde se na to. Začalo se s větroni a CRC Atom. Atomíci vcelku odlétali ještě za sucha a dokonce se 3 rozlétávali. Větroně jsou časově náročnější a tak se dočkali vrchovatě deště.

Ač tomu vůbec nerozumím přihlásil jsem si do retrovětroňů Lionka od Karla Svobody. Počkal až se všichni rozmočí a utečou a pak díky 4 startům utrpěl 2. místo. Vyhrál zkušený bard Zdenda Sýkora s Juniorem. Jeho polystyrenová křídla vypadala na srazu historiků komicky. Jak je vidět polyš dobře plave a tak v nejhustším dešti Zdenda zalétl i maxo.
O volných větroních nic nenapíšu, protože létali daleko v polích, tak daleko, že bych tam snad ani nedošel. Večer vyhlášení vítězů, večerní posezení a hurá do hajan.

Ráno nás přivítalo příznivější tváří, ale že bude pršet bylo víc než jasné. Slibovali přeháňky a také to dodrželi. Výsledky motoráků se počítali i do pohárové soutěže, kde mám i já svá želízka v ohni. Že nejde odlétat 9 modelů za den je jasné, přes to jsem nebyl jediný, kdo jich měl přihlášených přehršli. Po briefingu co nejrychleji na start a sázet do vzduchu model za modelem, to byla taktika soboty pro většinu motorářů. Smůlu měl Petr Knob, který udělal ze svého Playboye rozsyp. Jinak celý den kvičely Mekáče a bublaly benzinové motory Classic Texac. Pro někoho pastva, někdo by nejraději zmizel. Občas to toho nějaká kapka a až odpoledne přišel větší déšť. Utekli jsme do hangáru a jak přestávalo pršet už jsme zase ladili motory. Pro mě byl velký zážitek společný let s Petrem Svobodou. Oba s Berryloyd Winner a 10 ccm benzinovým motorem. Pořadatelé posunuli konec letů do 17,00 kvůli přerušení deštěm a i tak se létalo do poslední minuty.
Večer klasika, večeře, probírání zážitků a nakonec konzert jazz rockové kapely v hangáru. Moc šikovní hoši, pohladili nám duši krásnou muzikou.

 

V neděli ráno už byla na všech vidět únava, ale hurá na plochu a jde se to toho. Jako vosy vyrážely jeden elektrorubber za druhým a kdo to mohl tušit, maxa nalétali jen Ti co odlétali hned po briefingu. Letos se poprvé létalo jen na 40 sekund a myslím, že to byl moudrý tah. Do rozletu postoupili jen 3. Letos bylo málo Elotů i Alotů, ale i tak jsme se 3 rozlétávali. Pro mne je krásný zážitek Texaco. Chrochtání dieselů a mistrovství hochů, co to létají. 5 let tvrdím, že nikdy, ale teď bych měl chuť si to zkusit. Alespoň by kluci měli posledního.
Na závěr bych za všechny chtěl poděkovat pořadatelům za dobře zvládnutou akci i přes nepřízeň počasí. Mistrovství bylo opravdu vedeno a řízeno. Rozhodnutí byla správná k dobru věci. Poděkování patří i paní v bufetu, která prodávala každý den od 7,00 do hluboké noci.
Poslední třešnička vystoupení akrobatické Z 50 a hurá domů.

Sláva Štorek

Výsledky na webu SAM95.cz
Fotografie Marcela Štorková
Fotografie Martin Hurda
Fotografie Josef Čihák
Fotografie Vláďa Valenta

Video Martin Hurda