Vítejte na SAM 78
  |  Hlavní stránka  |  Témata  |  Download  |  Fotogalerie  |  Fórum  |  Váš účet  |
Kdo je online
V tuto chvíli je 31 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma zaregistrovat zde
Staň se členem
Zakládací listina
Výbor klubu
Přihláška do klubu
Soutěžní pravidla
Kalendář akcí 2017
České modely
Seznam modelů

Nyní 752 modelů.
Hledání


Pokročilé vyhledávání
 
Kapitoly z historie Vzpomínky pamětníků



Publikováno: Středa, 08.11. 2006 - 13:50:33
Autor: tomcat    Téma: Vzpomínky pamětníků
Vzpomínky Ladislava Mužného m. s. na letecké modelářství 1948-1964

Čtyřicet let dělilo naše poslední setkání na výběrové soutěži modelů kategorie Wakefield na letišti v Krnově v roce 1963 od dalšiho nejbližšího setkání. To už jsme se potkali jako kmeti, ale stále zapáleni pro našeho společného koníčka - letecké modelářství. O kom je řeč ? Vzpomínáte si na pojem „mistr sportu Ladislav Mužný“, modelářský klub při Aeroklubu Ostrava?
Tak tady je. Celou dlouhou řadu let jsme se míjeli, protože Láďa bydlí vždy přes léto ve svém rodinném domku v Medlovicích u Vyškova. Teprve když se ohlásí plískanice a zimní počasí, vrátí se i s manželkou Věrou do svého bytu v Havířově. Tam má přece jen víc pohodlí. Celá léta byl věrný svému jedinému zaměstnání v železničních opravnách v Ostravě - Přívoze, teď už je jako ostatně my všichni z tamté doby na zaslouženém odpočinku. Není div, že mu trochu času zbývá i na setkání se starými přáteli. Jako cenné relikvie u něj dosud najdete původní modely, se kterými končil svou sportovní kariéru. Tím byl vytvořen předpoklad k tomu, že bylo možno - poprvé v historii - nakreslit podrobné a přesné stavební plány těchto modelů, které máme možnost postupně nabídnout ke zveřejnění.V letošním roce (2005) se 26. října dožije Láďa životního jubilea - 70 let. Přejme mu proto řadu dalších nově postavených modelů, řadu dalších setkání s modelářskými pamětníky a přáteli a hodně zdraví a pohody v dalším životě.
Leopold Walek

Tím, kdo má na svědomí to, že jsem se věnoval leteckému modelářství, byl můj táta. Ten, přestože byl nadšenec letectví, pracoval na dráze jako strojvedoucí. Ze svých cest po republice mimo jiné přivezl - pamatuji se, že z Olomouce, stavebnici větroně Albatros. Byla to vlastně jen lepenková krabice s materiálem, potřebným ke stavbě a stavebním plánem. Táta tehdy model stavěl, já jsem zatím jen přihlížel. Ani si moc nepamatuji, zda jsme model dokončili, protože mezitím se doma objevila další stavebnice - modelu Severák. To byl větroň konstrukce Mirka Musila, materiálový balíček byl prodáván v modelářské prodejně pana Jana Pětníka v Ostravě - tehdy sídlila na dnešní pěší zóně v centru města hned vedle rohové cukrárny na Masarykově náměstí. Model jsme doma postavili, pamatuji se dokonce, že jsem se podílel na jeho likvidaci při letech z balkonu prvního patra našeho činžáku do dvora - to jsme bydleli poblíž kina Svobody v Ostravě - Přívoze.
Už tehdy jsem do prodejny pana Pětníka často zašel a měl jsem touhu postavit si nějaký krásný, velký model, ale mé síly na to pochopitelně nestačily. Prodejna se pak přestěhovala na Nádražní ulici. Pro můj další modelářský život se stala rozhodující vývěska v prodejně, kterou byli zájemci o letecké modelářství zváni k přihlášení do kurzu. Ten vedl v roce 1949 Ivan Pětník - další člen legendární ostravské modelářské rodiny. Každý z nás adeptů modelářství toužil po okamžitém naplnění snu o stavbě modelu. Pan Pětník na to šel chytře - jako první model jsme v kurzu stavěli papíráka. S modelem, kdy se vystřihnuté papírové nosné plochy a kormidla nalepily na trup, tvořený kouskem smrkového nosníku v tentýž den, kdy jsme začali se stavbou, i létal. To bylo radosti. A modelařina mě chytla. Táta mě podporoval a tak jsem jako první skutečně létavý model stavěl klasický kluzák Formánkova 401. To byl model, který se sice dal jen házet z ruky, ale o prázdninách jsem si ho vzal na pobyt k tetě do Metylovic. Na úpatí Ondřejníku se vždycky nějaký travnatý svah našel, model létal hodně a často nejen k mé radosti, ale i k potěšení kluků z okolí. Papírových potahů na křídle bylo víc, vždycky se našel nějaký ten keř v cestě, ale to jen přispívalo k postupnému zisku mých modelářských dovedností.
Po prázdninách již opět v dílně ve Vítkovicích, došlo na můj první model na gumový pohon, byl to Dudek konstrukce Pavla Lánského. Šlo o model výhradně z tuzemského materiálu, trup měl v pohledu z boku tvar profilu Clark Y - tedy rovnou spodní stranu (dobře se stavěl). Největším zážitkem pro mě bylo vyřezávání žebírek křídla a výškovky z milimetrové překližky, dodnes si pamatuji na nutnost vylehčovat žebra výřezy vevnitř. Vrtuli mi táta koupil hotovou, k pohonu byla použita česká - tehdy velmi kvalitní guma Optimit, svazek byl z vláken gumy 1x4 mm. S modelem jsem chodil létat na polní pozemky v místech tehdy volného prostoru za tratí, který je dnes zastavěn sídlištěm na Fifejdách. Modelům na gumový svazek jsem zcela propadl, i další model, který jsem postavil, se Dudkovi podobal. Byl ale malinko větší a hlavně lehčí - byl už postaven z balzy. Tu jsem získal v našem modelářském kroužku, který sice na jedné straně oficiálně spadal pod Aeroklub Ostrava, byl však zřízen a finančně dotován spotřebním družstvem Budoucnost Ostrava. Tento sponzor nám byl velkou pomocí, protože jednak hradil nájemné z prostor na Mírové ulici v Ostravě - Vítkovicích, kde se tehdy modeláři scházeli v dílně, vybavené stojanovou vrtačkou, bruskou, ale dokonce i soustruhem. Budoucnost Ostrava nám také objednala a zaplatila výrobu transportní bedny na modely. Ta měla délku 2 metry, její šířka a výška byly natolik velké, že když jsme jeli na mistrovství republiky do Partizánského, vezli jsme v ní všechny modely naší ostravské party. V jejím nesení jsme se pak ve dvojicích střídali. Velikost bedny byla odvozena tehdejší zvyklostí stavět křídla větroňů, jejichž rozpětí se blížilo dvěma metrům, vcelku. Bedna měla své místo v naší dílně a tak k nápadu využít ji k odpočinku a relaxaci nebylo daleko. Vždyť po celodenní práci u stolu bylo tak příjemné narovnat si trošku páteř. Dřevitou vlnou vystlaný prostor bedny k tomu opravdu vyzýval .....
Stavbě modelů jsem věnoval každou volnou chvilku, velmi poctivě jsem se snažil i létat. I když to zas až tak jednoduché nebylo, protože vhodné prostory byly jen na letišti v Hrabůvce, kam jsem jezdil přes celou Ostravu tramvají. Pokud vyhlédnuté dobré počasí letům přálo, bylo všechno v pořádku. Horší bylo, když jsem se kolikrát vracel domů do Přívozu bez jediného vykonaného startu. Ale tréninkových a pak hlavně soutěžních zkušeností stále přibývalo, protože v té době se soutěže konaly velmi často i v našem blízkém okolí. Často jsme létali na dnes již neexistujícím letišti pod Štandlem v Místku, pamatuji se i na soutěže natehdejších letištích v Petřvaldě u Karviné a v Třinci. Velmi cenné byly dvoudenní akce, pořádané modelářským odborem krajského aeroklubu Ostrava na letišti Hůrka u Nového Jičína, zde se také létaly všechny okresní soutěže a krajské přebory i postupové soutěže na mistrovství republiky. Pamatuji se, že na celostátní soutěži v Partizánském jsem skončil na sedmém místě a to bylo nutno při velkém počtu startujících považovat za úspěch. Obdivoval jsem tam modely z jiných míst naší vlasti, dodnes se pamatuji třeba na model Oty Šaffka z Prahy či velkého gumáka „Loudala“ pana Varteckého.
Každoroční květnový „Memoriál Jana Pětníka“ na letišti Ostrava - Hrabůvka pak byl tradičně za mezinárodní účasti vrcholnou a prestižní soutěží na severní Moravě. Tam všude jsme se otrkávati, snažili se v kvalitní konkurenci o co nejlepší výsledky, zažívali nová a nová - čistá modelářská přátelství. Na vylétanosti naší ostravské party to bylo poznat, mezinárodní ostruhy jsme získávali v pravidelných každoročních družebních soutěžích mezi modeláři Katowic a Ostravy. Žebříčkyz výsledků soutěží mě pak opravňovaly k tomu, abych se zúčastnil i výběrových soustředění pro státní reprezentaci. Tak se stalo, že jsem postupně a to velmi úspěšně létal na soutěži mistrovství světa v Německu, později i v Anglii a Francii, naposledy v roce 1963 v Rakousku. I na domácích soutěžích celostátního významu jsem se umísťoval na předních místech. K velmi oblíbeným plochám pro létání řadím i letiště Medlánky v Brně. Na dvoudenních soutěžích „Brněnská guma“ se vždy sešla celá československá modelářská špička.
Musím vzpomenout i na ty, kteří se vrcholnou měrou zasloužili i o bohatou činnost ostravských modelářů. Byl to především táta všech modelářů a nesporně největší osobnost modelářství v Ostravě pan Pětník. A protože všechny soutěžní akce, které bylo nutné zajistit i organizačně, potřebují své tahouny, převzali na sebe tuto leckdy nevděčnou, málo viditelnou a přesto časově náročnou práci Franta Frei a Břeťa Šebesta. První z nich jako krajský modelářský instruktor, druhý jako profesní pracovník Krajského výboru Svazarmu v Ostravě. Oba profesionálové v tom nejlepším slova smyslu s duší zapálenou pro modelářství.
Model, se kterým jsem létal, známý pod názvem „Ostravan“, se koncepčně zásadně lišil od všeho, co tehdy u nás v kategorii Wakefield létalo. Byl charakteristický především dlouhým trupem s velkou plošnou délkou mezi křídlem a kormidly. Model byl celobalzový, potažený japonským papírem. Trup obdélníkového průřezu přecházel vpředu do průřezu kruhového, sklopná vrtule byla opatřena pro natáčení snímatelným kuželem. Sklopný podvozek byl vlastně jedinou balzovou nohou, další dva body pro start ze tří bodů byly na pomocných, směrových ploškách pod výškovkou. Půlené křídlo byla nasazováno na jasanový jazyk vetknutý do trupu. K pohonu byl používán gumový svazek ze 14 nití gumy Pirelli o průřezu 1x6 a váze 80 gramů. Vešlo se do něj 800 otáček, vytáčení vrtule trvalo až 50 vteřin. Průměrné letové časy se pohybovaly kolem 4 minut, tedy vysoko nad hranicí maxima. I letově se model lišil od jiných současných konstrukcí, v motorovém letu model sice nestoupal tak strmě, jako modely jiné, zato však tím déle a vytrvale do dostatečné výšky, aby skvělým kluzem, v němž opět vynikal díky své plošné délce, létal spolehlivá maxima. (Dokončení příště)

Záviděníhodná aktivita
našeho nejstaršího člena Miloslava Šotta z Prahy zasluhuje obdiv. Nejenže sepisuje pilně historii roku Baitlerů, jejíž první část bude otištěna v příštím čísle Zpravodaje SAM 78, ale navíc stačí ještě ve svých 85 letech modelařit! Nadchl se myšlenkou, že postaví první model letadla s motorem - gumovým svazkem z roku 1871. Skutečně ho postavil, připravil k zalétání a v následujících řádcích si přečtete, jak to probíhalo...

V září loňského roku jsem navštívil se svými kolegy Bédou Grundem a Karlem Deylem přednášku prof. Ing. Dr. Jiřího Nožičky, CSc. o „Bezocasých letadlech“ - samokřídlech v hotelu DUO v Praze. Osmdesátiletý profesor Nožička přednášel jako za mlada. Mně zaujal při promítání obrazového materiálu model „Planophore“ z roku 1871 francouzského průkopníka letectví Alphonse Pénauda. Nápad postavit si tento model podpořil profesor Nožička a ochotně mi zaslal dostupné podklady z rakouského časopisu. Nebyl to stavební plánek, ale pouze informace o rozměrech a hmotnosti modelu a o tom, jak model předvedl v srpnu 1871 Pénaud v Tuilerieíských zahradách u Paříže před komisí tehdejší aeronautické společnosti. Zdánlivě jednoduchá stavba byla docela pracná, zejména z pohledu váhových, protože ač jsem šetřil jakkoliv, udanou hmotnost 16 gramů jsem překročil na 26. Základem stavby je balzový trup, bambusové štěpiny, potah modelspanem. Gumový svazek tvoří 8 nití 1x1 mm, tlačná vrtule je vyrobena z kelímku od jogurtu a má stavitelné listy. Model je i nalakován a kupodivu nezkroucen. V porovnání s obrázkem a poměrům velikostí jednotlivých ploch jsem model zvětšil na rozpětí 500 mm, úhel náběhu křídla 10 stupňů, výškovka 3 stupně. Výsledek mé práce je na fotografiích, které pořídil kolega Béda. Model byl zkusmo zalétán pouze v pokoji. Klouzavost není valná - odhadem asi 1:5. Nyní jen čekám na pěkně počasí, abych mohl model prověřit venku. Křídlo je pro jistotu posuvné pro přesné vyvážení. Jedinou brzdou klouzavého letu se mi jeví tlačná vrtule, která nemá volnoběh.
A teď ještě několik informací k samotnému konstruktéru Alphonsi Pénaudovi, který byl nepochybně jedním z prvních modelářů na světě. Jeho krátký život byl však dramatický. Narodil se v roce 1850, nadchl se pro vznikající létání a vzduchoplavbu a ve svých dvaceti letech již postavil několik takovýchto podobných variací modelů. Letectví ho zaujalo natolik, že vypracoval projekt motorového letadla - samokřídla. V té době však nebyl k dispozici výkonný motor a nenašel nikde pro své projekty pochopení ani podporu. V roce 1880 sotva třicetiletý podlehl zoufalství a zastřelil se. Nápis na jeho hrobě zní: „Byl příliš vpřed na svou dobu a nikdo mu nevěřil“.

Jestli okolnosti dovolí, rád bych předvedl svůj model v našem stánku na výstavě MODEL HOBBY 2005 v Praze.
Miloslav Šott

Publikoval: tomcat
 
Přihlásit se
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Budete moct upravit vzhled tohoto webu, nastavit zobrazení komentářů, posílat komentáře, posílat zprávy ostatním uživatelům a řadu dalších.
Související odkazy
· Více o tématu Vzpomínky pamětníků
· Další články od autora tomcat


Nejčtenější článek na téma Vzpomínky pamětníků:
Vzpomínky pana Bedřicha Grunda z Prahy

Hodnocení článku
Průměrné hodnocení: 5
Účastníků: 6

Výborný

Zvolte počet hvězdiček:

Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné

Možnosti

 Vytisknout článek Vytisknout článek

Související témata

Z historie

K tomuto článku není možné vložit komentář.
Powered by Copyright © UNITED-NUKE. All Rights Reserved.
Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.07 sekund